Americký architekt Michael Reynolds vyvinul dům, který si sám topí, sám se zásobuje vodou, sám si pěstuje vlastní plodiny. K jeho výstavbě stačí pouze odpad. Autor však musel tvrdě bojovat s úřady, aby mu nový způsob stavění povolily. Režisér Oliver Hodge zpracoval jeho příběh do celovečerního dokumentu, který nyní vychází na DVD.
Více čtete zde...
Michaela Reynoldse nazývají nejvýznamnějším světovým "architektem odpadu". Přes tři desítky let s úspěchem staví velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla.
Ke stavbě využívá staré pneumatiky, plechovky od piva, skleněné láhve a další materiál považovaný za odpad. Z nich vybudoval mnoho neuvěřitelně originálních staveb; některé vypadají jako středověké hrady, jiné jako pyramidy, spoustu z nich pohánějí obrovské větrné turbíny.
VYMYSLÍM NOVÉ DOMY Reynolds se o alternativu k tradičním architektonickým postupům začal zajímat hned po střední škole. Hromady použitých obalů od spotřebního zboží, které jeho otec schraňoval v jejich domě v Cincinnati, a celonárodní krize nedostatku stavebního dřeva ho již poměrně záhy přesvědčily, že by měl svůj život zasvětit tomu, aby vymyslel nový způsob výstavby obytných domů. |
Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika přesto v USA naráží na byrokratické překážky. Celé tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge Reynoldsovu práci i jeho boj s americkými úředníky.
Začal s plechovkami od piva. Jsou levné, lehké a pevné, a je jich hodně - dokonalý stavební materiál. Dokonce tak dokonalý, že si Reynolds v sedmdesátých letech nechal patentovat tzv. cihlu z plechovky od piva.
Když se pokusil postavit svůj první "plechovkový" dům, popudil národní asociaci zedníků natolik, že ho donutili stavbu přerušit. Reynolds vyměnil plechovky za praktičtější a stejně levný a dostupný materiál, pneumatiky naplněné hlínou, a začal je používat na stavbu severních zdí v pokojích, které měly prosklené stěny obrácené k jihu.
Vznikl tak jeden z jeho prvních "zemědomů", tedy dům, který je mimo systém všech rozvodných sítí, poháněný solární energií a postavený z plechovek a pneumatik. Náklady na jeho chod jsou prý téměř nulové, protože si sám recykluje dešťovou a odpadní vodu.
V prvních domech se sama smažila vajíčka
Některé z nejstarších domů fungovaly až příliš dobře - prosklenými stěnami do nich proudilo tolik tepla, že rozpouštělo svíčky a dala se pod ním smažit vajíčka. Reynolds proto navrhl ventilační systémy, které v domech zaručovaly stálou a příjemnou teplotu celý rok. Obrovské množství pneumatik do sebe v létě absorbovalo tolik tepla, že se s ním v zimě vytápěl celý dům.
I jiné inovace byly důležité. Reynolds domy navrhl tak, aby shromažďovaly a uchovávaly sněhovou a dešťovou vodu v obrovských tisícilitrových cisternách. Tento vodní systém byl napojen na řadu biologických systémů, venkovních i vnitřních zahrad a kádí s anaerobními bakteriemi a zaručoval tak přísun čisté vody na mytí a vaření a užitkové vody na splachování záchodu.
Solární panely a větrné turbíny zajišťovaly elektřinu a horkou vodu a Reynolds vymyslel i speciální "energický distribuční modul", který umožňoval uchovávat energii v bateriích, které připomínaly ty z golfových vozíků.
Kombinace všech těchto systémů znamená, že hotový "zemědům" není pouze soběstačný z hlediska tepla, světla, energie, vody a odpadního systému, ale že si v něm, díky venkovním a vnitřním zahradám, jeho obyvatelé dokonce mohou vypěstovat i své vlastní jídlo.
Provoz domu za 40 dolarů ročně
Se svým pokusem začal Reynolds nedaleko městečka Taos v poušti Nového Mexika. Obyvatelé zdejších nejnovějších "zemědomů" utratí za chod domu necelých 40 dolarů ročně a bohatě jim stačí voda, kterou si nachytají v poušti, kde se celkové roční srážky pohybují pod hranicí 20 cm. Žijí zároveň v domech, jejichž nekonvenční materiály otevírají zcela nové možnosti bytového designu nejen z ekologického, ale i z estetického hlediska.
Bohužel, stavební nařízení a územní plánování v mnoha západních zemích staví "zemědomy" za hranici zákona. Většina stavebních zákonů totiž byla sepsána v době, kdy se životní podmínky obyvatelstva zlepšovaly tak, že se nařídilo napojení všech obydlí na centrální rozvodovou síť.
Tyto zákony dnes stojí v cestě trvale udržitelnému bydlení, jaké například propaguje právě Michael Reynolds. Důsledné uplatňování těchto nařízení mělo za následek, že úřady uzavřely Michaelovu komunitu v Taosu a odebraly mu licenci architekta.
Z 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat zajímavý portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu. Film ukazuje různé fáze výstavby jeho originálních objektů, zobrazuje i jeho jednání s úředníky a boj s nepochopením v USA.Film tedy prakticky sleduje Reynoldsův boj s úředním šimlem, který nevidí dál než na hlavičku papíru s předpisy. "Pokud máte vlastní elektřinu, teplo a vodu, znamená to, že si tvoříte svou vlastní politiku. A právě toho se asi bojí," říká Reynolds.
DVD ARCHITEKT ODPADU Dokumentární film, který natočil britský režisér Oliver Hodge pod názvem Architekt odpadu, právě vydává na DVD distribuční společnost Aerofilms ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí. Do českých kin vstoupil loni 5. června a na festivalu Ekofilm 2009 získal Velkou cenu a Cena diváků.
DVD obsahuje kromě filmu doplněného českými titulky mezi bonusy i pozdrav Michaela Reynoldse českému publiku. Více informací o tomto snímku naleznou zájemci na adrese www.aerofilms.cz . Film bude v nejbližší době k dostání nawww.terryhoponozky.cz . |
Zdroj:http://bydleni.idnes.cz/architekt-odpadu-buduje-neuveritelne-stavby-jeho-pribeh-vychazi-na-dvd-13n-/architektura.aspx?c=A100211_112624_architektura_web
