Jana Matulová's blog

Moudří lidé z různých období dějin světa hovoří o tom, že pokud toužíme být skutečně šťastní, měli bychom se stát nezaujatými pozorovateli. Hovoří o nezasahování. Kolik jogínů a mystiků odcházelo a odchází do hor daleko od lidí, aby se toto naučili. Může však i obyčejný člověk žijící tady svým každodenním životem dosáhnout toho, po čem tolik hledačů pravdy a tajemství věčného a šťastného života touží a prahne? Myslím, že může. A to tak, že po tom právě přestane toužit a prahnout.

Více čtěte zde...

My lidé pořád něco děláme. Pořád jsme zaměstnáni nějakou činností. Na tom není nic zvláštního a nic špatného. Problém je však v tom jak to děláme. Jestli to, co děláme, děláme opravdu celý. Jestli jsme opravdu plně přítomní nebo se v myšlenkách touláme někde úplně mimo.

Více čtěte zde...

Dnes jsme si s dětmi tak jako každý den vyšly na procházku. Byla krásná jasná obloha a téměř bezvětří. Sem tam poletovaly sněhové vločky a zlehka nás hladily po tvářích. Občas nás také jemně pošimraly první nesmělé sluneční paprsky.

Více čtěte zde...

Zamýšlím se nad tím, co je to síla. Mnohokrát jsem z úst lidí slyšela větu, že život je boj. Jenomže kdo, s kým a proč tady bojuje? A když bojujeme, jakou sílu v tom boji používáme? Na základě své zkušenosti dokáži rozlišit dva druhy síly. Je to síla těla a síla ducha. Oba tyto druhy síly existují a lidé je používají, dnes, denně, při každém kontaktu s druhým člověkem.

Více čtěte zde...

Včera jsem se jako každý večer přitulila k naší čtyřleté dcerce, pohladila ji po vlasech a chystala se jí povědět pohádku. Ona mě však znenadání překvapila záludnou otázkou: „Maminko, jaké je to být ženou a jak to poznám? Budu taky já jednou žena, když jsem teď holčička?“ Nepovím vám už co a jak jsem jí odpověděla, protože takové okamžiky jsou nesdělitelné a ráda si je navždy uchovám ve svém srdci. V noci jsem o tom dost přemýšlela.

Více čtěte zde...

My ženy se mnohdy chováme jako muži. Řekla bych dokonce, že převážná většina z nás. 

Pak se ale nemůžeme divit, že ten náš svět vypadá tak jak vypadá.

Jenomže v téhle společnosti vládnou muži a vše co je ženské tady nemá místo, namítnete.

A není tohle jenom výmluva?

Je pro nás jednodušší chovat se jako chlapi? Chceme být vlastně ženami?

Troufám si říct, že právě za tímhle problémem vězí nemalá část rozbitých manželství a naše neschopnost žít jako partneři vedle sebe.

Více čtěte zde...

Každý člověk někdy plakal. Pláčeme, když je nám smutno, když nás něco bolí na těle nebo na duši, pláčeme však i tehdy, když máme radost, pláčeme štěstím. Je mnoho důvodů, proč nám po tvářích stékají slzy a někdy ho ani my sami neznáme. Možná, že ani není nutné vždy všechno vědět, důležité je, že to ví naše duše. Tím, že pláčeme se jí dotýkáme, ona se nám ukazuje v celé své prostotě a nahotě.

Více čtěte zde...

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má úsměv? Troufám si říct, že jeho cena je vyšší než cena zlata, nebo spíše se vyčíslit nedá. Je to další kouzlo, z magické knihy zvané Život. Kouzlo, které ovládáme všichni, bylo nám dáno při narození a když jsme byli dětmi, rádi a často jsme ho používali. Jen postupem času a s narůstajícím věkem jsme začali zapomínat. Jsou to právě děti, které nám toho mohou mnoho ukázat a pomoci rozpomenout se.

Více čtěte zde...

Někdy přijde den, kdy máte pocit, že nic nevychází, že snad všechna světla pohasla, že byste nejraději zalezli někam hluboko pod peřinu a vůbec nevylézali ven. Tohle známe asi všichni. Navíc žádný z našich osvědčených způsobů, jak tento stav zvládnout, prostě nezabírá. A přece je to den jako každý jiný a práci za nás nikdo jiný neudělá. Jeden takový den mám právě za sebou.

Více čtěte zde...

Dnes jsem se ráno probudila a na tváři jsem ucítila slunce. Venku mrzlo, v krbu vyhaslý oheň a přece mě ty první nesmělé paprsky slunce tolik zahřály. A tak jsem se rozhodla, že dnešní den bude ve znamení krásy.

Více čtěte zde...