Láska
a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s
Bytím. Okamžiky lásky, radosti a hlubokého klidu přicházejí, kdykoli dojde k
přerušení myšlenkového proudu. U většiny lidí k tomu dochází jen málokdy a
náhodně, v okamžicích ohromení, jež někdy vyvolá nepopsatelná krása, extrémní
tělesná námaha nebo velké nebezpečí. V takových okamžicích cítíme hluboký
vnitřní klid. A s ním přichází intenzivní radost, láska a pohoda.
Více čtěte zde...
Tyto
okamžiky jsou obvykle velmi krátké, neboť naše mysl rychle obnoví svou hlučnou
aktivitu, které říkáme myšlení. Trvalé radosti, lásky a pohody dosáhnete teprve
tehdy, až se osvobodíte od nadvlády své mysli. Radost, láska a pohoda však nejsou
emoce, neboť existují na mnohem hlubší úrovni. Takže si nejdřív musíte být plně
vědomi svých emocí, než budete schopni vnímat to, co je za nimi. Emoce znamená
doslova „vyrušení". Slovo emoce pochází z latinského emovere, což znamená
„vyrušit".
Láska,
radost a klid jsou hluboké stavy Bytí či spíš tři aspekty stavu vnitřní
spojitosti s Bytím. Jako takové nemají žádný protiklad. To proto, že vznikají
za hranicemi mysli. Naopak emoce, které jsou součástí naší dualistické mysli,
podléhají zákonu protikladů. To znamená, že nemůže být něco dobrého bez něčeho
špatného. Takže v neosvíceném stavu ztotožnění s vlastní myslí nazýváte radostí
to, co je příjemným, ale přechodným aspektem ustavičně se měnícího cyklu
bolesti a potěšení. Potěšení vždy nacházíte v něčem mimo vás, kdežto radost
vzniká ve vašem nitru. To, co vám dnes působí potěšení, vám zítra způsobí
bolest. A to, čemu říkáte láska, může být na chvíli příjemné a vzrušující, ale
ve skutečnosti je to stav extrémní závislosti, který se každou chvíli může změnit
ve svůj opak. Mnoho „milostných" vztahů osciluje mezi „láskou" a
nenávistí. Opravdová láska vás nenutí trpět. Jak by to bylo možné? Nikdy se
náhle nemění v nenávist, stejně jako se radost nemění v bolest. Jak už jsem
řekl, okamžiky skutečné lásky, skutečné radosti a hluboké pohody můžete prožít
i předtím, než dosáhnete osvícení - než se osvobodíte od své mysli.
Jsou
to aspekty vaší pravé přirozenosti, která je obvykle zastíněna vaší myslí. I v
„normálních" závislých vztazích mohou existovat okamžiky, kdy si
uvědomujete přítomnost něčeho opravdového a nezničitelného. Tyto okamžiky jsou
přechodné a obvykle jsou velmi rychle přehlušeny aktivitou vaší mysli. Pak máte
pocit, že jste ztratili něco vzácného, nebo vás vaše mysl přesvědčí, že to bylo
jen zdání. Zdání to však nebylo a nikdy to nemůžete ztratit. Je to součást vaší
přirozenosti, kterou mysl může zastínit, ale nikdy ji nemůže zničit. I když je
obloha zatažená, slunce nezmizelo - je stále nad mraky.
zdroj: Eckhart Tolle - Moc přítomného okamžiku
