Dnes jsem se ráno probudila a na tváři jsem ucítila slunce. Venku mrzlo, v krbu vyhaslý oheň a přece mě ty první nesmělé paprsky slunce tolik zahřály. A tak jsem se rozhodla, že dnešní den bude ve znamení krásy.
Více čtěte zde...
Oblékla jsem sebe a synka a vyrazili jsme spolu na cestu do města.
Neměla jsem žádný cíl. Vlastně jeden ano - obklopit se krásnými věcmi. První obchod, který jsem navštívila, byl obchod s látkami. Prohlížela jsem si ty barvy, vzory a materiály, dotýkala se jich a v duchu se do nich zahalovala. Vnímala jsem, jak na mě působí, co je mi příjemné a co mi vadí.
Hned vedle byl obchod se svíčkami, tam jsem se také chvíli zdržela. Spousta tvarů, velikostí a barev. Uvědomila jsem si, jak mám oheň ráda, jak se ráda dívám do klidného plamene svíčky nebo doma do roztančených plamenů v krbu. Pak jsem ucítila nějakou vůni, byly to vonné tyčinky, které doutnaly před takovým tím obchůdkem s orientálním zbožím. Když jsem tam vešla, tak kromě té omamné vůně mě ještě uchvátila krásná jemná hudba, kterou si tam paní prodavačka pouštěla. Vydržela bych tam hodiny.
Měla jsem však v plánu ještě jednu návštěvu a to prodejnu s kameny. Tu jsem si nechala úplně nakonec a tam jsem také strávila nejvíce času. Nejdřív jsem si ty kameny prohlížela jen tak očima a pak ty, které nějakým způsobem upoutaly mou pozornost, jsem si vzala do dlaní. Vnímala jsem každý ten jednotlivý kámen jak jsem jej svírala, jakoby to byla samostatná bytost, jakoby mi chtěla něco říct. A tak jsem si tam s nimi hrála a „poslouchala“ dlaněmi.
Vlastně jsem si za celý den pro sebe ani nic nekoupila, kromě rohlíku na svačinu. Kapsu jsem až na pár drobných na cestu měla prázdnou, ale když jsem se pak po cestě domů vlakem dívala do korun stromů, cítila jsem, jak moc jsem bohatá. Kolik si toho z dnešního výletu vezu uvnitř, v sobě.
A také moc děkuji synkovi, který to se mnou celý den vydržel klidně sedíc nebo ležíc v kočárku. Jindy by řádil a protestoval. Dnes však nechal mámu být a umožnil mi tak prožít opravdu krásné chvíle.
Vaše Jana
