Na
menstruační cyklus se po staletí nahlíželo jako na cosi, co
vzbuzuje odpor a podezření, považoval se za nečistý, za znamení
hříšnosti a jeho existence ve společnosti ovládané muži jen
přispívala k podřízenému postavení žen. Menstruace se ještě
dnes chápe jako biologické znevýhodnění žen, kvůli němuž
více podléhají emocím a jsou iracionálními a nespolehlivými
pracovnicemi......
Více čtěte zde...
Když
mi bylo jedenáct let a já jsem podle krvavé skrny na prádle
pochopila, že tohle je ono, řádně poučená maminkou a chytrými
knížkami s radami tehdejších lékařů a psychologů, kde jsem se
mimo jiné dočetla, že měsíčky jsou něco o čem je lépe mlčet,
že je to nevhodné a neslušné vůbec se o tom někde
bavit.....vyložila a pochopila jsem si to po svém a prostě jsem
mlčela.....nikomu ani sým vlastním rodičům jsem o tom, že už
menstruuju prostě neřekla....Úspěšně jsem to tajila asi půlroku
a pak na to doma přišli. Ani vám nemusím říkat, jak mi přitom
„odhalení" bylo. Není divu, že jsem pak léta trpěla mučivými
fyzickými a psychickými bolestmi vždycky, když jsem začala
krvácet....
A
podle toho,co vidím kolem sebe, vím, že v tom nebudu jediná.
Pomoc, kterou vám pak společnost nabídne spočívá v potírání
příznaků..na bolest dostanete analgetika, na psychiku léky na
zklidnění, no a aby nedejbože nebyla vidět ta nevzhledná boule
na vašich kalhotách, vymysleli naši odborníci úžasnou věc,
kterou si prostě strčíte do těla jako špunt,aby z vás nic
nemohlo odtékat....a vy jste mohla dělat vše jako obvykle a tím
vpodstatě o tom, že menstruujete ani nevíte....
Jenomže
to je právě ono, naučili nás, jak nevnímat, neprožívat to,co
se v nás odehrává...Stejně jako sex není jen o plození dětí,
tak ani menstruace není jen o očistě dělohy od nepotřebných a
odumřelých tkáních.....jak nám celá ta léta
tvrdili.....Menstruační cyklus je v naší společnosti prožíván
jako jakási pasivní událost, o které se ví, ale která se prostě
ignoruje nebo zatajuje...
Ale
nemusí tomu tak být......
Staré
kultury věděly o síle, která spočívá v menstruaci, a vědí o
ní některé společnosti i v současné době...Celý menstruační
cyklus, pokud jej opravdu dokážeme prožít je pro ženu nesmírným
zdrojem tvůrčí energie.....je to cosi posvátného...příležitost
dotknout se toho posvátného v nás...stát se jím.....Copak se
můžeme milovat s mužem, copak můžeme porodit dítě,aniž bychom
byly skutečnými ženami, aniž bychom přijmuly svoji podstatu?
Můžeme, ale pasivně, bez hloubky, která ke všem těmto událostem
patří....
Můžeme
donekonečna obviňovat společnost, církev, muže, kohokoliv za to,
že nám ženám tolik ublížili a ubližují...ale bude nám to
stejně k ničemu......tenhle krok je třeba, aby každá žena,
chce-li býti skutečnou ženou plnou lásky, udělala sama. Sama
přijala a projevila ženu v sobě. A můžeme začít třeba tím,
že v době, kdy přijde naše menstruace, přestaneme tiše trpět,
ale zvedneme hlavu, oblékneme se do krásných šatů, ozdobíme svá
těla podle toho, jak to každá cítíme a oslavíme tento posvátný
den. Toto zdobení a krášlení sama sebe vlastně ani nemusíme
provádět ve fyzické rovině, pokud třeba jdeme do práce a čeká
nás mnoho pracovních povinností.....samy sebe prožijme jako
krásné dokonalé ženy, s posvátnou úctou přijměme tyto
energie, které námi v tuto dobu procházejí a budeme zářit na
všechny strany, ikdybychom byly oblečené třeba v pytli.....pak
uvidíme, jak se i vše kolem nás mění.....
(inspirací pro tento článek kromě velmi osobního prožitku, mi
byly také knihy Rozkvétající žena od Barclayové Shinan a Rudý
měsíc od Mirandy Gray, obě vřele doporučuji...)
Vaše Jana Matulová
