Možná se ptáte, proč se žena s malými dětmi vůbec zaobírá tímto tématem. Možná proto, že je venku mlhavo a nevlídno, možná proto, že jsem právě rozdělala v krbu oheň a ty plameny jsou tak mocné....a možná taky proto, že mám ještě v živé vzpomínce porod svých dětí.....
Více čtete zde...
Každá žena, která někdy v bolestech rodila svoje dítě a troufám si říct, že v největších fyzických bolestech, které zatím zažila, mi dá jistě zapravdu, že ji v některém okamžiku toho namáhavého procesu napadlo, že tohle je její poslední hodinka....
Vzpomínám si, když jsem před rokem ležela v porodnici a u prsu držela svoje nově narozené dítě, o patro níž pode mnou zřejmě ležela nějaká stará žena a sténala bolestí...a tak jsem se tiše modlila, aby si ji už pánbůh vzal, aby tolik netrpěla....Zrození a smrt mají k sobě velmi blízko...
Problém je však v tom, že zatímco narození dítěte je pro nás důvodem k oslavám, návštěvy k novorozeňátku se jen hrnou, všichni chtějí vidět to krásné miminko, smrt a umírající se snažíme odsunout a honem někam skrýt, aspoň tou bílou plentou oddělit postel na nemocničím pokoji....
Když přichází na svět dítě, maminka si dnes k tomuto okamžiku může přizvat k sobě partnera, dulu, kohokoliv... všichni ji povzbuzují nebo jen u ní sedí a i když ví, že jí v tento těžký okamžik nemohou nijak pomoci, alespoň jí účast vyjadřují například pohlazením......Všude se mluví o tom, jak je fyzická přítomnost někoho blízkého u porodu důležitá, jak to celý proces zpříjemní, jak to dokáže ulevit od bolesti.
Když člověk umírá, tak je většinou sám. A proč by také on nemohl mít svého „anděla", který bude s ním v této nelehké chvíli. Vždyť umírající člověk na rozdíl od maminky, která taktéž po velké fyzické a psychické námaze očekává dar nad dary, se musí smířit s tím, že vše tady na tomto světě musí opustit.... Musí se smířit s mnoha věcmi uprostřed všeho toho utrpení a má být někde schovaný a sám?
Nikdo nevíme, co bude až jednou zemřeme. Ať už věříme v cokoliv, jako jsme stejnou cestou přišli na svět, stejnou cestou odsud odejdeme. V hluboké úctě se skláním před těmito dvěmi událostmi v lidském životě a nepřeji si nic jiného, než abychom také k oběma se stejnou úctou a posvátností přistupovali......
Jana
