Tak to vážně nevím, ale vím,že jsem taková byla od narození. Maminka mi vyprávěla, že už v porodnici, jak nás novorozence vozili na takovém tom vozíčku jeden vedle druhého svázané v peřinkách, tak jsem byla nejvíc slyšet, hlas jako zvon....
Více čtete zde...
Jako dítě jsem toho hodně namluvila a většinou jsem stála v čele nějaké party, měla jsem svoji hlavu, táta to nezvládal a tak to řešil řemenem a když se uklidnil, tak jsem za ním přišla a řekla mu nevinně - tati, ale stejně mám pravdu já, byla jsem vzdorovité a velmi samostatné dítě.
A táta s mámou říkali, však ono tě to přejde.....ale ono nepřešlo....
Přišla puberta a holky bláznily s oblečením, lovily kluky a já jsem nosila lněnou košily a sukni až po zem a chodila bosá. Spolužačky chodily na disko a já zase do lesa, ony četly milostné romány a já zase Malé dějiny filozofie, Platóna....ony chodili do aerobiku, aby měly sexy postavu a já cvičila jógu a meditovala.....ony chtěly studovat profese, kde se vydělá hodně peněz a já se chtěla stát jeptiškou.....nakonec jsem vystudovala sociální pedagogiku
Však to tu holku přejde, až začne chodit do práce....
Nastoupila jsem do práce. A kolegyně jezdily k moři a já pod týpí do lesa....a zase byly v práci na pořadu dne účesy, vaření, domácnost, drby ze života celebrit, ale já jsem odjela pomáhat do hospicu jako dobrovolník starat se o umírající lidi....
Teď má ještě spoustu času, ale až se vdá, bude se muset starat o manžela a to ji donutí se změnit....
Vdala jsem se a s manželem jsme jezdili pod týpí spolu........byt jsme si zařídili opět poněkud netradičně.....
Až přijdou děti, nebude mít na žádné blbosti čas......
Narodila se mi první dcera a já jsem při kojení držela v jedné ruce dcerku a v druhé knihu.....(zase jsem byla divná), pak se narodil syn a vůbec nic se nezměnilo, jsem pořád to, co jsem. Dětem nekupuju drahé hračky, ale učím je, jak si vlastní hračky vyrobit, neučím je jak být nejlepší, jak vyhrát nad druhým, ale učím je naslouchat, milovat druhé, učím je k úctě ke starším a moudřejším, učím je mít vlastní názor a prostě BÝT.
Máma se už dávno smířila s tím, že budu vždycky jiná než ostatní.
Táta zemřel před pár lety a myslím, že byl moc rád, že jsem jiná, než ostatní, protože ostatní by ho možná nechali zemřít v nemocnici, aby se na tu smrt nemuseli dívat. Zemřel doma s námi a já ho držela za ruku.
Ahoj Jana
