McDonald ve VIZÁŽISTICE
Nevíte si rady s vlastní vizáží? Obraťte se na vizážistu. Potřebujete poradit svým klientkám a klientům? Obraťte se na vizážistický tým PEI - Vaše inspirace. Nemusíte se stydět za to, že umíte "jen" udělat hezký účes, nebo "jen" krásně nalíčit. Není přece ve vašich silách dokonale ovládat všechno. To byste se divili, kolik lidí nedokáže vzhled (ať už svůj nebo svých zákazníků) dotáhnout do konce. Od toho jsou tady vizážisté! Měli bychom si zvyknout, že nejsou jen pro horních deset tisíc. Svého vizážistu může mít každý.
"Moje žena se stala vizážistkou, protože se jako holka nesměla malovat," prozradil mi MICHAL ZACHAR, když jsem se ptala, jak se on a jeho žena dostali k vizážistice. "Jiné holky se začínají malovat v patnácti, já jsem začala v jednadvaceti," zasmála se JANA ZACHAROVÁ a na chvilku se k nám posadila. Zastihla jsem ji totiž téměř na odchodu - zatímco my s Michalem jsme si o vizážistice povídali, ona se chystala provádět ji v praxi. Manželé Zacharovi začali budovat profesionální vizážistický tým "PEI - Vaše inspirace" v roce 1996. Na počátku byli oni dva, dnes čítá tým více než 40 členů a postupně přibývají další.
"Když jsme začínali, jezdili jsme po celé republice. Pak přišel Michalův kamarád s nápadem, že bychom mohli vybudovat tým. Tyto služby potřebuje spousta lidí a my nemůžeme být stále na cestách," řekla mi Jana. Ve sféře služeb nad lidmi visí neustále Damoklův meč v podobě konkurence. A tak mnozí než by předali kontakt svému konkurentovi, raději se za klientem trmácejí přes půl republiky. "A přitom jak praví klasik: Oheň založíš tehdy, když budeš mít polínka pohromadě a ne rozházené po celé louce," pousmál se Michal. "Když máte jednoho zákazníka v Ústí, druhého v Plzni a třetího v Jihlavě, nikdy to nemůže fungovat. Je mnohem lepší předat kontakt někomu, koho znáte a o kom víte, že se bude snažit, aby to dopadlo dobře."
Zacharovi hledali v regionech lidi, kteří už prošli nějakým školením na barevnou typologii a vizážistiku, nebo se nechali proškolit od nich. Mimochodem, Zacharovi jako jedni z mála v tomto oboru jsou ochotni předat druhým i své letité zkušenosti. "Spolupracujeme jak s lidmi, kteří mají svoje salony, tak s externisty, kteří do salonů docházejí," řekl mi Michal. A hned dodal, že když zákaznice zavolá, že potřebuje poradit s celkovou vizáží, vypraví se klidně za ní domů. Ušetří si tím spoustu problémů... "Jedna klientka k nám nastěhovala prakticky celý šatník - kromě spodního prádla měla v kufrech všechno, i plavky," zasmál se při vzpomínce na kuriózní situaci. A kam klientky volají? Na horkou linku, která je k dispozici 24 hodin denně.
Kursy vizážistiky a barevné typologie nabízí kdejaká firma, takže by se mohlo zdát, že vizážistů je spousta. Jenže ono to není tak jednoduché. Kurs je dobrá věc, ale odborníka z vás udělá teprve praxe. Michal mi vyprávěl, jak za ním přišla paní s tím, že by potřebovala poradit ohledně barev a barevné typologie. "Nejdříve se mi zdálo, že chce poradit jako klientka, ale na vizitce jsem si přečetl, že je to barevná typoložka." I zeptal se jí, kolik už měla zákaznic - prý tak tři do měsíce. Když jí na to řekl, že při tomto počtu se nikdy nemůže stát dobrým typologem, beze slova odkráčela. "Snažíme se pomoci našim spolupracovníkům získat co nejvíc praxe. Chodíme s nimi do salonů, takže mohou první typologie a líčení dělat pod dohledem někoho staršího a zkušenějšího. Teprve po určité době přestřihneme pupeční šňůru..."
Vizážista by neměl nikomu nic nařizovat, naopak by měl pomáhat lidem realizovat jejich představy. "Ještě dneska spousta žen v regionech nechce o vizážistice ani slyšet, protože jim kdysi vizážista nařídil, že jako studený typ musí přestat nosit zlato," řekl mi pan Zachar. Další část lidí si myslí, že vizážistika je jen pro horních deset tisíc a že normální smrtelník na ni nemá dost peněz. "Všimla jste si někdy, že třeba díky televizní reklamě je spousta frustrovaných žen, které mají pocit, že nemohou nijak vylepšit svůj vzhled? My jim musíme dát najevo, že jsme tady pro ně, že i normální žena může vypadat dobře."
Manželé Zacharovi a jejich tým se snaží přiblížit vizážistiku lidem. "Vlastně jsme stvořili takového McDonalda ve vizážistice," zasmál se Michal. Smějete se také? Náhodou, Michal mi vysvětlil, že McDonald vlastně založil svůj úspěch na vhodné barevné kombinaci - žlutá barva je na sítnici oka vidět jako první, červená naopak jako poslední. Žlutá ve vás probudí hlad a červená vás nutí rychle něco sníst.
Většina salonů nemá na to, aby si zaplatily člověka, který tam bude po celý den. Zatím je lepší, když se domluví s externím vizážistou, že tam bude pravidelně docházet," vysvětlil mi Michal Zachar.
Možná časem dospějeme tak daleko, že se při vstupu do salonu zastavíme nejprve u vizážisty, který nám poradí, jaký účes a barvu vlasů zvolit. Pak nás dostane do rukou kadeřník a vizážista nás nakonec nalíčí. To ovšem bude časově náročnější... Pro kadeřníky by mělo být čím dál tím důležitější znát alespoň základy barevné typologie a vizážistiky. Ne proto, aby sami tuto službu poskytovali, ale aby uměli sladit kadeřnické záměry s vizážistickými.
"Nedávno jsme byli na akci v jednom menším východočeském městě a přítomné dámy nám vytkly, že jsme s sebou nepřivezli kadeřníka," zavzpomínal Michal Zachar. "Divili jsme se, že by ve městě nebyl žádný kadeřník, ale ty dámy se postavily a předvedly nám, že mají jeden střih na krátké vlasy a jeden na polodlouhé. Zkrátka, všechny měly stejný účes bez ohledu na tvar obličeje." To by se nemohlo stát, kdyby v tom salonu byl vizážista, který by poradil, jaký účes zvolit (přiznejme si, že je to také tím, že salony na malých městech prakticky nemají konkurenci). Všechno je to o spolupráci a o předávání informací. "V tom je budoucnost této profese - čím víc budeme spolupracovat a čím víc informací si navzájem předáme, tím lepší služby budeme poskytovat."
Probrali jsme všechno možné, když jsem si uvědomila, že vlastně nevím, co to znamená PEI. "Je to hebrejsky inspirace, vyplývá to vlastně i z toho dovětku - Vaše inspirace. Kromě toho v tarotu znamená PEI 17 a já jsem se sedmnáctého narodil. Inspirace je to, co bychom jako vizážisti chtěli dělat. Nenařizovat, ale být inspirací pro ty, kteří si nevědí rady." Koneckonců, doporučený účes, líčení, případně i oblečení, nebude nosit vizážista, ale klient (klientka). "My razíme heslo slušivosti, ale především je důležité, aby se v tom klienti cítili dobře. Oni budou nosit to, co jim namalujeme na obličej a oblékneme. Nemá cenu je k nějaké zásadní změně nutit."
Yveta Mazánková - Kadeřnická a kosmetická praxe Únor/2001
