Do pytle, kam jsem to jen vlezl ?“ stanulo mi na mysli, když jsem prohlížel dvůr, kde jsem několik minut marně hledal jmenovku Fadrhons. „Jsem zde správně ?“ a litoval jsem, že nemám GPS. Teprve, když jsem dvůr obešel snad třikrát, moji pozornost upoutal jeden malý lehce umatlaný zvonek od make-upu. „Hurá“, je to ono ! Našel jsem ho! Fadrhonse !
Hned na úvod musím čtenáři sdělit, že se jedná o rozhovor s naším výborným maskérem a zároveň lektorem rekvalifikačního kurzu maskér, panem Petrem Fadrhonsem.
„Jak jste se vlastně stal tím maskérem?“ položil jsem první a trochu jednoduchou otázku.
No, já se maskéřinou přímo vyučil. Sice můj otec / sám z oboru / to nechtěl, říkal že ví co to obnáší, když se jede na exteriéry … např. práce do noci a vždy přítomná nevyspalost, bydlení po hotelích a maringotkách. Nakonec mi sám poradil „ dělej raději maskéra u divadla, tam to není tak náročný …“
Po vyučení jsem tedy nastoupil do Národního divadla v Praze, kde jsem jako „elév“ začal líčit hlavně sbory. Teprve po roce jsem začal chodit pracovat do velké maskérny. Tenkrát se zde dělala maskéřina pro tři velká pražská divadla – Národní divadlo, Stavovské divadlo a Smetanovo divadlo. Po nějaké době jsem byl zpočátku jako na záskok a pak již na trvalo přeřazen do Stavovského divadla, kde se hrála převážně činohra. Zde jsem teprve začal líčit a dělat práci maskéra velkých hereckých osobností – např. pana Rudolfa Hrušínského, Kemra, Štěpničku, Somra, Lukavského, Adamíru ….
V roce 1983 jsem opět „přestoupil“ do Národního divadla, protože Stavovské divadlo se začalo rekonstruovat a Národní bylo otevřeno již po rekonstrukci. Pro tato divadla jsem vlastně dělal maskéřinu přes 20 let.
Dobře, necháme tedy již historii a půjdeme k současnosti. „Jaké máte dnes zkušenosti s uplatněním ve filmu a reklamě ?“ následuje má další otázka.
Po roce 1989 jsem to už v divadlech nevydržel a s příchodem „nové doby“ jsem se pustil i do líčení a maskéřiny u filmu. V té době se mě začaly také ptát reklamní agentury, zda bych dělal maskéra pro reklamní spoty atd. Motivem bylo poznat ten život u filmu a reklamy. To víte, z čisté lásky k divadlu se dnes moc žít nedá, a tak jsem na spolupráci s filmem a reklamou přistoupil a dělám ji dodnes. Navíc jsem se přiučil novým věcem a hlavně jsem si osvojil i práci s novými materiály ve svém oboru. Práce pro film a reklamu je nesmírně zajímavá a tvůrčí, zajisté také dobře placená, ale taky bohužel hodně náročná … člověk se musí hodně přizpůsobit požadavkům produkce.
Je to dost náročné hlavně časově, například se začíná v pět ráno a jede až do jedné hodiny v noci, dle požadavku agentury. U reklamy sedí klient, který to platí, a taky si někdy na můj vkus až moc vymýšlí i nereálné věci, a nakonec vše se musí schválit. Finanční ohodnocení výborný, ale je to hodně náročný. Navíc práce musí být vždy perfektní … na 100%.
„Je velký rozdíl mezi líčením a maskéřinou pro divadlo a film či reklamní spot ?“ zkouším mistra z jeho profesionality.
Je a sakra velký ... Líčení pro divadlo musí být podstatně výraznější něž pro film. Je přímo nutné přehnané líčení u divadla, aby lidé i na balkonech viděli tváře herců jasné a výrazné … např. i z 20 metrů od jeviště. U filmu je třeba naopak velmi jemné líčení kvůli detailu. Film vždy zobrazí hodně detailů z tváře herce. Jeden můj známý maskér z Barrandova říká, „že nejlépe je poznat divadelní líčení a pak teprve přejít na film“. Zkrátka divadlo poskytuje dobrý základ pro obor. Faktem je, že i když jsem pracoval pro divadla, tak jsme občas vypomáhali u filmu na Barrandově. Takže nějaké zkušenosti s maskéřinou u filmu jsem měl už i dříve.
„Co vaše škola a jak vidíte budoucnost maskérů?“ kladu mistrovi poslední otázku.
Toho, že by maskéři v budoucnosti neměli perspektivu, se neobávám … maskéři budou vždy, ani sebedokonalejší počítačové programy je nevytlačí. Hodně záleží na nové generaci maskérů. Sám vidím, že u některých je znát, že rodiče jim tu školu zaplatí bez ohledu na to, zda jejich dítě má ty správné předpoklady … zda má chuť i vůli se oboru věnovat ve své budoucnosti. Jsem však nesmírně šťasten, když vidím, že jsou v mé škole i takoví , které to baví a mají tu „jiskru“ pro obor v sobě. Osobně jsem přesvědčen, že ti, kteří mají zájem o obor a neustrnou „na vavřínech“, tak uplatnění najdou a já sám jim chci v rámci možností pomoci to uplatnění najít …
Absolvování naší školy či rekvalifikačního kurzu maskér neznamená automaticky nějaký nárok na práci u filmu či divadla. V profesionální sféře, při výběru maskérů, rozhoduje vždy to, co maskér sám předvede … např. jak dobře nalíčí, učeše herce do role kterou ztvární atd. To pak nakonec rozhodne o získání práce u filmu či divadla.
Nakonec samotná práce maskéra by měla vést k neustálému zjišťování a hledání nových poznatků a také nových materiálů pro obor. Je to takové „celoživotní vzdělávání“. Maskér … to je obor velice specializovaný a tudíž je nutné doslova vyhledávat novinky i po celém světě.
Při svém koloběhu mezi školou, filmem či reklamou a také divadlem se však vždy velmi rád setkávám s přáteli z řad mé „konkurence“, dá-li se to tak nazvat. Společně si sdělujeme své zkušenosti a rozšiřujeme obzory. Jako příklad mohu uvést manžele Zacharovi a jejich školu vizáže a stylu. Jejich rekvalifikační kurzy mají dle mého názoru velmi dobrou úroveň. Společně proto připravujeme i rekvalifikační kurz – maskér. Tuto spolupráci bych chtěl do budoucna více prohloubit.
A co ještě bude dál ? No uvidíme, nechme se překvapit … tyto obory jsou velmi kreativní a jsou hlavně o lidech, a já si myslím, že v tom je ta budoucnost …
Za rozhovor poděkoval Petr Mevald
příklady práce p. Fadrhonse - muzikál Cats
Napsáno pro PEI podzim r.2006
