Za několik dnů začne nový kurz v naší škole 3AVL o sexualitě. Jde o kurz nazvaný pracovně DOTYKY. Sám patřím mezi tzv. "nedomazlené děti", které si svou potřebu se dotknout následně kompenzují činností v oborech, kde je tato činnost povolena a tolerována, např. služby péče o tělo. O ducha taky, ale tam se dotýkáme jinak, nicméně principy tužeb jsou stále stejné. Postupně člověk ve svém životě zjišťuje, že sexualita je jeho nedílnou součástí.
Více čtěte zde...
A přichází to relativně brzy. Někdy mezi sedmým rokem, a trvá nejméně celou tu etapu vývoje člověka, jenž se dá počítat v sedmiletích. Tedy do věku 14 let. Skoro 14 let jsem vedl turistický oddíl právě s těmito dětmi.
Je to vše pouze jakási příprava. Když dítě začíná se svou sexualitou, rodiče se nejvíce vměšují, protože jim do toho prostě jejich rodiče taky nějak vkládali své připomínky a komentáře. "A ten tvůj kluk se mi nelíbí" atp. Skoro všechny děti s námi jezdily i proto, aby z područí toho rodičovského diktátu utekly. Ne jenom, ale i. My známe jen to samé co nám bylo děláno, a to doslova od věků. V podstatě až během posledních 20 - 30 let se vhled společnosti a její role v pohlavním dospívaní mladých změnila, i když jen v některých zemích.
Společenské systémy různého stupně nedovolovaly přípravu na sexualitu. Protože se lidem, kteří se dokáží svobodně a uvolněně oddávat sexu - a tím pádem vědí, o čem je život - špatně vládne, vštípila se jim do mysli utkvělá představa, že podpisem manželské smlouvy se už nikdy v životě nesmějí podívat, natož setkávat (a nedejbůh pohlavně) s nikým jiným. Známe jen to, co bylo děláno jim, a tak jednoduše v tomto jednání pokračujeme i vůči svým dětem.
Z mé vlastní praxe bývalého vedoucího turistického oddílu (věk dětí byl 9 - 17). Někdy vás prostě příroda přemachruje a zmoknete. Pamatuji se, jak jednou, když jsme s oddílem promokli na kost v horách, nezbylo než děti usušit v jedné chatě v jedné místnosti, a samozřejmě pod dekami se pak rozběhla diskuse na témata, která byla tak trochu zahřívací. Pro nás to bylo štěstí a následně i sranda. Děti se po příjezdu domů s tímto zážitkem, jak jsme unikli horské bouřce a následné mačkanici v místnosti pro dva, kde nás bylo skoro 30, samozřejmě pochlubily. A já jsem pak po udání dvou "matek" musel policii vysvětlovat, že jsem děti nenutil se svlékat a jen svědectví boudaře a jeho ženy mě zachranilo před trestnicí.
Rozdělujeme děti podle pohlaví namísto toho, abychom si je učili hrou k vnímání - spojením jejich rolí při tvorbě jejich sexuality a tím i života ve vztahu. Hrou. A potom, když se zvedne opona a následně se začne drama života, jsme nepřipraveni a v podstatě všichni jen doplácíme na tu neochotu vidět věci takové, jaké jsou. Opona života, která z nás dělá jen dva odlišné druhy zvířátek. Na hraní. Koho a pro co? Na to si odpovězte každý sám. Děti jsou dnes utlačovány námi rodiči a potlačovány do starých, a už dost přežitých rolí.
Narodil jsem se ze sexu. Žiju ještě trochu sexem (:)), a i moje děti se narodily ze sexu. Tak proč je kolem toho proboha tolik povyku? Bez tzv. chytrých představ nás kolem, kteří přeci víme, co je špatně a co je dobře, ne? Protože skoro všem nám nedovolovala společnost kolem nás, včetně naší vlastní rodiny, vyrůstat úplně svobodně a přirozeně. A proto máme my všichni v tzv. dospělosti problémy s přirozením.
Michal Zachar
