Už
dlouho se mi honí hlavou něco, co chci napsat. Dlouho pracuji se
ženami a pořád narážím u žen i u mužů na to samé. Na
popření své ženské stránky sebe sama v naší civilizaci. Náš
svět západní civilizace se formoval dlouho, a tak jak jej známe
dnes je ve stejné podobě skoro přes tisíc let. Po těch mnoha
letech se však ocitáme ve smutně zdeformovaném světě, který je
zbaven skoro všech stop ženství.
čtěte více zde...
Vnitřní
ženská duše, ženské hodnoty, které v naší kultuře žily,
zemřely cca právě před tisícem let. Naše "mužnost" a
patriarchální mentalita vyhnala ženství z naší kultury a našich
životů. Celá ženská stránka života jako je láska, procítění
vztahu, pozorování vlastního nitra, intuice a lyrika životní
zkušenosti - to vše téměř zmizelo.
C.G.Jung označil
duši za hermafroditní, skládající se z mužských a ženských
složek. A tak každý muž a každá žena spojují jakožto jeden
celek v sobě bohatství obou stran, obojí přirozenosti a dvojích
schopností. Psyché považuje schopnost navazovat vztahy a milovat
za "ženské" schopnosti, které vyvěrají z ženské
stránky duše. Do "mužského" oddělení duše se naproti
tomu dává vládnutí silou, kontrola nad situací a obrana území.
Chceme-li se stát úplnými muži i ženami, můžeme v sobě každý
z nás rozvinout obě stránky duše. Můžeme být schopni obojího:
vlády i lásky, zvládnout výkon moci i spontánně splynout s
osudem, a to vše v pravý čas.
Když zde mluvím o "ženském"
nemyslím tím jenom "hodící se k ženám". Mluvím o
vnitřních psychologických kvalitách, společných všem. Když
muž rozvine sílu své vnitřní ženskosti, dotváří tak své
mužství. Stane se úplnějším mužem a úplnějším
člověkem. Jeho JÁ je pak souhrnem všech protikladných
sil, energií a kvalit, které v člověku žijí a dělají z něj
toho, kým je - JEDINEČNOU OSOBNOST.
Vědomou myslí však
sami sebe - své já - málokdy prožíváme. Zřídkakdy máme onen
pocit souladu a úplnosti. Obvykle se sami cítíme jako chaotická
změť konfliktních tužeb, hodnot, ideálů a taky možností, z
nichž některé jsou vědomé a jiné nevědomé a obojí nás
táhnou mnoha různými směry zároveň.
Jsou to právě
ženské hodnoty, které dávají životu smysl: VZTAH K LIDEM;
SCHOPNOST ZJEMNIT SÍLU LÁSKOU; VĚDOMÍ VNITŘNÍCH POCITŮ A
HODNOT; RESPEKT K PROSTŘEDÍ V NĚMŽ ŽIJEME; POTĚŠENÍ Z
POZEMSKÝCH KRÁS a HLEDÁNÍ VNITŘNÍ MOUDROSTI. Pokud jsme o tyto
kvality ošizeni, nenacházíme v životě valného smyslu. Svými
meči a kopími budujeme říše, ale nechápeme jejich smysl a
účel.
Vidíme dnes mnoho lidí, co se pokouší přivést
ženskost zpátky z nevědomí. Lidé se chtějí vyjadřovat o svých
citech, projevovat emoce, probudit zpátky intuici do svého života.
Někdy se podobná snaha mine cílem, někdy jde o "pomíjivou
módu", která se zredukuje na vědomá objetí a násilnou
"spontánnost".
Proč jsme my, západní lidé
ztratili tolik ze své schopnosti milovat, procítit a navazovat
vztahy? Jsme vojáky na válečném poli nelidských vztahů, které
zná jen neustálé další války, zabíjení, spojenecké smlouvy a
smrt. A naše niterné ženství je v naší kultuře ve stejné
pozici - stále jen následuje vojska vlečeno zaprášeným vlakem
maskulinní hnací síly, dusí se válkou a je zapomínáno ve
věčném a ohlušující rachotu zbraní...
Kdysi se prý
podle starých legend naše ženská část duše Západu vydala na
mýtický ostrov v moři poblíž Irska. Odešla, aby žila v
nevědomí a čekala na lepší dobu, kdy se vrátí a bude žít
lidským životem. Ptám se sám sebe každý den: "Cos pro to,
aby se vrátila udělal?"
A tak se ptám i Vás. Co
děláte dnes pro svou EVU ?
zdroj: Facebook - Michal Zachar
