Abychom se naučili rozumět řeči těla, nepotřebujeme slovník. Stačí věnovat pozornost tomu, jak se lidé tváří, pohybují, jak stojí, gestikulují, a začít si uvědomovat své vlastní pohybové etudy. Mimikou jsme se domlouvali dřív, než se vyvinula řeč. Čím výš na společenském a ekonomickém žebříčku člověk stojí,tím méně se většinou vyjadřuje pomocí gest a pohybů. U vedoucích pracovníků, manažerů, ale i u zkušených obchodních cestujících lze ostatně předpokládat, že absolvovali nespočet kurzů, jejichž součástí bývá i trénink řeči těla. Otázkou je, jak účinná je.
více čtěte zde...
Jak
tělo hovoří samo za sebe?
- Obsah pouhých
7% toho, co sdělujeme v komunikaci, tvoří naše slova.
O dalších 38% těchto informací se postará tón, rychlost a modulace hlasu.
Avšak 55% za nás poví tělo. A to je nadpoloviční většina!
Důležitost našeho osobního prostoru
Každý člověk potřebuje místo, které je jenom jeho. Vstupujeme-li například na „cizí území“ a jsme-li vyzváni , abychom si sedli, je rozumné zeptat se kam. Nevědomým usednutím do oblíbeného křesla hostitele či hostitelky se totiž automaticky stáváme nepříjemným vetřelcem. Pokud se chystáme o něčem důležitém jednat, okupací teritoria si koledujeme o neúspěch. (I mimo domov kolem sebe udržujeme osobní prostor, do kterého pustíme
jen blízké lidi. Hodně při tom záleží na tom, odkud pocházíme. Toto je důležité vědět z hlediska etikety než obchodně navštívíte cizí kraje. Při společenských setkáních vnímejte reakce ostatních, a pokud
si všimnete, že před vámi couvají, nedělejte přískokem vpřed).
Prostor,
který okolo sebe máme, se skládá z několika neviditelných
plášťů.
- Veřejný
prostor: máme-li
například při přednášce hovořit k větší skupině lidí,
automaticky se od nich postavíme dál, než 360 centimetrů.
- Společenský
prostor: při
společenském styku s cizími lidmi, dejme tomu na večírku se
snažíme držet vzdálenost 120
až 360 centimetrů.
- Osobní
prostor: od
známých lidí nás obvykle odděluje 46 až 120 centimetrů.
- Intimní
prostor: do
vzdálenosti 15 až 45 centimetrů si pustíme jen ty opravdu
nejbližší – pokud na ně zrovna nejsme naštvaní.
Jak se chovat v tlačenici?
(např.
v městské hromadné dopravě, ve vlaku či při vycházení z kina) - Pravidla
slušného chování v takové situaci přikazují nemluvit ani s
osobou, kterou známe; tělesná gramatika řeči těla zase radí vyhýbat se
očnímu kontaktu s ostatními „sardinkami“ maximálně do očí a rychle sklopit zrak do neutrální pozice (což je dost hloupá rada, když je kolem vás nacpáno), tvářit se
neutrálně a co nejméně se pohybovat (to je ještě lepší rada nežli ta předchozí).
O čem nás informuje natočení těla
- Postavení
chodidel - Zastavíte-li
známého a on s vámi prohodí jen pár slov, aniž by se k vám
obrátil tělem, rozhodně nemá zájem o rozvíjení další
konverzace.
- Těla
v pravém úhlu – pokud
si dva stojící lidé nezávazně povídají, většinou jsou
jejich těla v pravém úhlu, takže stojí na pomyslném
trojúhelníku, jehož jeden vrchol čeká možná právě na vás.
- Otočení
hlavy - když
se k vám ostatní otočí pouze hlavami, je vhodné prohodit
společenskou frázi a pod nějakou záminkou se rychle vzdálit.
- Obráceni
čelem – rozhodně
není radno snažit se vklínit mezi lidi, kteříjsou k sobě
obráceni čelem a dávají tak jasně najevo, že si vystačí.
Lze klamat tělem?
Vždy
je však třeba vyhodnotit celou situaci, gesta i mimiku najednou.

Náš
protějšek možná uhýbá pohledem před pichlavými paprsky slunce
svítícího za našimi zády (jako např. žena na obrázku), zkříženýma rukama se může jinak
vstřícný člověk bránit před chladem či bolestí břicha a
zornice kromě šera rozšiřují i drogy, alkohol a různá
onemocnění.
Existují totiž lidé, u nichž mimika s pocity vůbec nekoresponduje. Například se
neustále usmívají, takže působí uvolněně a snadno navazují
kontakty. Ve skutečnosti ale třeba úsměvem podvědomě reagují
na všechny neznámé situace a s nimi související pocity své nejistoty. Své první dojmy tak musíme podrobit důkladné zpětné vazbě.
Nesouhlas vyjádřený mimikou a pohyby
Mluvíte-li
k větší skupině a někdo si náhle začne obírat oděv od
pomyslného smítka, máte před sebou odpůrce svých názorů.
Zkuste tohoto člověka vtáhnout do diskuse přímým dotazem
doprovázeným vstřícným gestem – otevřenými dlaněmi směrem
k němu.
Sklopená
hlava je náznakem
nesouhlasu.
Zkřížené
paže také
znamenají odmítavý postoj k řečníkovi nebo tomu co říká.
Překřížené
nohy a založené ruce u sedících lidí často
svědčí o velké nelibosti.
Podepře-li
si posluchač bradu se
vztyčeným ukazováčkem, vypadá sice pozorně a zaujatě, nicméně
se brzy vytasí s kritikou. Při hovoru s jedním člověkem se
můžeme pokusit prolomit jeho obrannou bariéru třeba tím, že mu
podáme nějaké písemné podklady. Dokud má totiž zkřížené
paže, je zbytečné pokračovat ve vršení argumentů.
Překřížené
paže a zaťaté pěsti, nenechte
se ošálit sladkým úsměvem, tohle je nepřítel.
Překřížené
pěsti s palci s palci směrem vzhůru, počítejte
s tím, že si z vás nic nedělá a je přesvědčen, že vás
strčí do kapsy.
Palce
frajersky zaklesnuté za opaskem zároveň
naznačují připravenost k akci.
Kdo
je kdo – signály
vysílané rukama.
Arogantní člověk
strká ruce do kapes tak, aby vyčuhovaly palce.
Vstřícný člověk
je nechá s otevřenými dlaněmi ležet podél těla.
Sebevědomý člověk
„přebytečné“ ruce spojí za zády (odhalí tak hruď a krk).
Ten,
kdo už význam těchto gest zná, je mnohdy zkouší maskovat pomocí
různých pohybů. Upravuje si manžety, tře zápěstí, rovná
hodinky nebo náramek. Také cigareta bývá v těchto situacích víc
než jen nikotinovou závislostí.
Otrlý
lhář se k vám postaví čelem, vytrvale vám hledí do očí a na
jeho rukou není nic nápadného. A to jsme někdy skoro všichni, že? Nicméně lžeme tak hlavně ostatním a nebo sami sobě?
Hledáte trenéry řeči těla? Umíme více! Spojujeme jí i s řečí vzhledu! Kontakty na náš team na www.imageaudit.cz nebo zachar@pei.cz - 608 100 696.

zdroj: internet - GTD