V posledních letech velmi módní – dodržovat pitný režim. Stalo se to až osudové, každý
dnes nosí litry vody, kterou přes den do sebe vlije. Doporučeno je „vědecky“, nejméně 2
litry denně, někdy i více. Stalo se pro někoho až tak důležité, že nepít kvanta je málem
život ohrožující.
Jak je to však opravdu?
více čtěte zde...
Podle prof. Valtina z Dartmouth Medical School, fysiologa a nefrologa (specialisty na
ledvinové funkce a nemoci a vodní rovnováhu), je univerzální doporučování
„chlemtání“ vody spíše národní zábava a mýtus než lékařské dogma, postrádající
vědecké ověření.
Prof. Valtin se pokusil najít alespoň nějaké zmínky v odborné
literatuře, která by podpořila vědecky potřebu pít takové množství vody denně. Zvláště,
když mnoho specialistů na výživu, zdravotních publicistů a dokonce lékařů toto
doporučují. Kromě dalšího, je těžké hned zpočátku uvěřit, že evoluce tak
významně chybovala, když nás zanechala v chronickém vodním deficitu (že tento
deficit nebyl významný ještě před několika lety!), který musíme kompenzovat
násilným zvýšeným příjmem tekutin.
Jak tedy k této obsesi došlo?
Je vůbec nějaký vědecký důkaz, který by podporoval taková doporučení? Jak vlastně
zvýšený příjem tekutin zdraví prospívá, jestli vůbec? A navíc, nemůže být takový
nadměrný přísun tekutin škodlivý?
Podle Valtina, pravděpodobně celá historie začla po publikování Vědecké Národní
Rady pro Potraviny a Výživu (Food and Nutrition Board of the National Research
Council), který doporučil přibližně „1 mililitr vody na každou kalorii potravy“, což
zhruba odpovídá 2 – 2,5 l denně.
Avšak v další větě Rada konstatuje, že většina tohoto
množství je přijímána v připravované a konzumované stravě. Tato věta
pravděpodobně „vypadla“, a tak mohlo dojít k mylné interpretaci o množství vody,
které by se mělo denně konzumovat. Valtin nenalezl žádné studie týkající se přívodu
tekutin u zdravých dospělých osob obojího pohlaví, které by opravňovalo k tvrzení
o nutnosti přívodu tekutin v takovém objemu.
Naopak, takové množství není
nutné. Toto tvrzení je podporováno mnoha studiemi, které se zabývají testováním
schopností organismu udržet správnou vodní rovnováhu (rovnováhu příjmu a
eliminace). Je třeba podotknout, že normální množství (viz doporučení Rady a dále) je
limitováno pro normální dospělou populaci s převážně sedavým zaměstnáním.
Samozřejmě, zvýšený přívod tekutin v množství 2 l i více, je potřebný krátkodobě u
některých onemocnění (a jejich prevenci), jako jsou ledvinové kameny (tam i
dlouhodobě pod lékařským dohledem), nebo za zvláštních podmínek, jako jsou např.
vyčerpávající fyzická námaha, pobyt v horkém podnebí, dlouhé lety apod.
Jestliže
pomineme tyto vyjímečné situace, můžeme konstatovat, že pijeme dost, a možná víc
než dost.
Faktem je, že dokonce ohrožení leží přímo ve vodě. I malé zvýšení přísunu vody může
končit tzv. vodní intoxikací, např. jestli jedna ledvina není funkčně schopná
vyloučit tento zvýšený přísun. Tyto případy nejsou ojedinělé, jen nejsou publikovány a
medializovány – vedou potom k poruchám vědomí a dokonce úmrtím atletů, u
teenagerů po užití drogy „Extáze“ i u „běžných“ pacientů.
Valtin také shrnuje nevýhody pití nadměrného množství vody:
-
možné zvýšení expozice nečistotami, zvláště při nepřetržitém zvýšeném přísunu
po mnoho let
-
časté močení, které je rušivé a trapné
-
zvýšené finanční náklady při pití lahvových vod
-
pocity viny při nedodržení tohoto „pitného“ režimu.
Další mýty, postrádající vědeckou průkaznost:
-
žízeň přichází příliš pozdě. Zde zcela nevědecky se prohlašuje, že jestliže má
člověk žízeň, je to již známka dehydratace. Je to ale jinak: žízeň začíná být
pociťována, když koncentrace krve (což je zcela přesný údaj o stavu hydratace-
zavodnění) vzroste o méně než 2%. Stav dehydratace je ale definován jako
počáteční, vzroste-li koncentrace nejméně o 5%.
Stejně tak tmavá moč znamená dehydraci. Při normálních objemech moči je barva
určována mnoha faktory, ale v žádném případě neznamená stav dehydrace
(odvodnění). Navíc, u zdravých osob, je vodní rovnováha velmi dobře
zabezpečena funkcí tzv. osmolárně-regulačního systému za pomoci pocitu žízně
a antidiuretického hormonu (spolu s dalšími systémy,jako je vegetativní nervový
systém apod.). Neexistuje žádná vědecká studie, která by podporovala zvýšený
příjem vody v množstvích kolem 2 l denně.
Je tedy těžké pochopit, že jsou i
odborníci, kteří doporučují taková množství bez citace alespoň nějaké vědecké
práce, podporující jejich tvrzení.
Konečně je také nutno do příjmu počítat i ostatní tekutiny, jako je polévka, čaj, káva,
pivo a další nealkoholické nápoje.
Neexistuje žádný vědecký podklad pro to, že absolutně každý musí pít nejméně 2 l
vody denně. Samozřejmě existují stavy a onemocnění, kdy je zvýšený příjem tekutin
nutný. Ale toto by mělo být v rukou odborníka, aby rozhodl o vhodnosti a pozitivních
účincích zvýšeného příjmu tekutin.
MUDr. Michael Kučera - Od roku 1994 spolupráce s prof. Dr. R. M. Baevskym (Institut pro bio-medicínské problémy Akademie věd Ruské federace) v oblasti aplikace kosmické medicíny do praxe, zejména v oblasti prevence a posílení adaptačních mechanismů na stres.
Kontakt : Poradna pro mitochondriální a bioregulační medicínu; Příčná 731/2; 360 17 Karlovy Vary
Gsm: +420 731 140 353
E-mail: info@drkucera.eu
zdroj: web MUDr. Michaela Kučery
