Možná si myslíte, že osobní konverzace je v době digitálních technologií přežitek, kterým se nemusíte zbytečně zabývat. Téměř každý z nás dnes ke komunikaci využívá telefony a počítače, ale jistě se shodneme, že lidé ke svému životu potřebují víc. Člověk je totiž tvor společenský, jak kdysi pravil sám moudrý Aristoteles, který ve své době nemohl ani tušit, jakým směrem se lidská interakce bude dál vyvíjet.
Denně jsme vystaveni mnoha setkáním.
více čtěte zde...
Některé z nich zvládáme lépe, v těchto případech se jedná o setkání s lidmi, které důvěrně známe, ale před ostatními a mnohdy důležitými schůzkami, při nichž se seznamujeme s cizími lidmi, se jen málokdo vyhne nervozitě. Úspěšní lidé bývají výbornými řečníky a za základ jejich komunikačních dovedností se považuje i schopnost komunikovat s lidmi osobně, takzvaně „face to face.“
Abyste se i vy naučili konverzovat téměř profesionálně a vyhnuli se trapnému tichu, kdy nikdo neví, co říci, vyvarujte se následujících chyb.
Nepozornost - Během konverzace hodně lidí neposlouchá, co jim ostatní říkají. V duchu už přemýšlejí nad tím, co sami řeknou za pár minut, a vyprávění druhých nevěnují dostatečnost pozornost. Když však začnete pozorně poslouchat, co vypráví váš společník, získáte spoustu zajímavých informací o ostatních, což nabízí mnoho dalších témat, o kterých s nimi můžete mluvit. Jak řekl William King: „Drbna je ta, kdo s vámi mluví o jiných lidech. Nudný je ten, kdo vám vypráví o sobě. Mistr konverzace je ten, kdo s vámi mluví o vás.“
Pokládání mnoha otázek - Když se někdo v jednom kuse na něco ptá, konverzace začne vypadat jako výslech. Je proto lepší někdy namísto další otázky sdělit vlastní stanovisko, nebo nedávný zážitek, který souvisí s tématem. K rozhovoru jsou potřeba minimálně dva lidé a hranice jejích rolí, tedy kdo se bude ptát a kdo bude odpovídat, by neměly být příliš zřejmé.
Dlouhé ticho - Každý zná, jak trapné a nepříjemné může být hledání dalším možných témat k hovoru poté, co jsou vyčerpána všechna obvyklá témata. Dřív než znervózníte, vzpomeňte si na některou z následujících rad: Nadhoďte nějakou aktuální událost, kterou znáte z novin či z televize. Upozorněte na zajímavou knihu a nebo třeba proberte, co se stalo v poslední epizodě Útěku z vězení. Zaměřte se na něco z vašeho okolí nebo se pokuste navázat na blízké podněty - hudba, předměty, architektura...
Monotónnost sdělení - Z pohledu vašeho protějšku v rozhovoru není důležité, co říkáte, ale jak to říkáte. Když zapojíte do rozhovoru různá gesta a necháte mluvit řeč těla, možná právě to bude důvod k tomu, proč si vás ostatní budou pamatovat. Další důležité zásady jsou mluvit jasně, ne moc rychle a s přiměřenou hlasitostí.
Výraz ve tváři - Známé pořekadlo praví, že s úsměvem jde všechno líp, a to v běžné konverzaci platí dvojnásob. Úsměv je to nejmenší, co můžete udělat pro hladký chod konverzace, ale má nečekané účinky. Může jednoduše udržet pozornost druhých, přilákat další lidi a nebo třeba urovnat drobné neshody. Nezapomínejte se proto usmívat a dávat najevo i své další emoce.
Přerušování ostatních - Každý účastník rozhovoru má dostat čas, aby se vyjádřil. Ostatní by ho tedy neměli přerušovat uprostřed jeho historky z letošní dovolené jen proto, aby strhli pozornost zpět na sebe. Nalezení rovnováhy mezi mluvením a posloucháním není pouze jedna ze zásad efektivní komunikace, ale i otázka slušného vychování.
„Nikdy se nemýlím“ - Cílem konverzace není jenom obhájení vlastní pravdy. Nesnažte se proto prosadit svůj názor na nejlepšího amerického prezidenta za cenu toho, že rozhovor ztratí svůj pohodový charakter a raději stočte řeč někam jinam.
Mluvení o negativních tématech - Špatné zdraví, problémy v práci a další věci, které ztrpčují lidem život, určitě nepatří mezi to, co chcete slyšet od člověka, jehož vidíte poprvé v životě, pokud ovšem nejste jeho osobní lékař nebo psychoterapeut. Pro uvolněnou konverzaci jsou vhodnější veselé historky z vašeho života nebo zajímavé informace o tom, co děláte ve volném čase. Když ukážete svou veselou povahu a smysl pro humor, ostatní jistě zatouží se s vámi sejít i opakovaně.
Nuda - Někdy si to člověk ani neuvědomí, ale když mluví už deset minut o výhodách svého nového auta, ostatní se začnou nudit. Měli byste proto být připraveni v takové situaci nenápadně přejít na jiné zajímavější téma. A jedna z možných cest, jak mluvit o zajímavých věcech, je jednoduše vést zajímavý život.
Nedostatečné přispívání - Pokud se s vámi někdo podělí o vlastní zkušenost, neváhejte a sdělte mu i ty své. Nebojte se dávat najevo své pocity a myšlenky. Na lidi, kteří pouze stáli a poslouchali vyprávění druhých záhy každý zapomene. Vyhněte se proto jednoslovným odpovědím na otázky, které pokládají ostatní, a v tichých pauzách sami převezměte otěže a načněte nové téma. Do rozhovoru by měli investovat všichni jeho účastníci. Nebuďte zbytečně pasivní a pro začátek uvěřte, že lidé si s vámi přišli popovídat, protože jste je zaujali a chtějí se o vás něco dozvědět.
Americká spisovatelka Anne Morrow Lindberghová řekla, že „dobrá komunikace má stejně povzbuzující účinky jako káva.“ Pokud tedy chcete být dobrým společníkem a svými komunikačními dovednostmi si nejste úplně jistí, začněte postupně zkoušet některé z těchto tipů a za pár týdnů už nad nimi ani nebudete muset přemýšlet, protože budete bez problémů efektivně komunikovat se všemi neznámými lidmi.
zdroj: Internet
Rozdělení komunikace ve smyslu dorozumívání
- Verbální komunikace – slovní komunikace, tedy komunikace slovem či písmem
- Neverbální komunikace neboli nonverbální komunikace – tedy komunikace „beze slov“. Ta zahrnuje zejména gesta a mimiku, jež může být i mimovolná a nedá se zcela ovládat: "poznáme" lháře, agresivní postoje, ustrašený postoj, smutek v duši apod. Lidskou mimikou se mezi prvními zabýval například Jan Evangelista Purkyně nebo Charles Darwin, kteří studovali, jak se emoce projevují u lidí (v obličeji), případně u živočichů. Obecnou srozumitelnost těchto projevů potvrdily pokusy předních antropologů a etologů, kteří náhodně vybraným lidem z primitivních společenství postupně předkládali fotografierozličných lidí z různých zemí celého světa. Tito primitivní lidé na fotografiích prakticky okamžitě poznali náladu a emoce, které lidé zobrazení na fotografiích cítili v okamžiku, kdy byli fotografováni. Pro nonverbální komunikaci se také vžil nový odborný termín řeč těla.
- Elektronická komunikace bývala označována také slovem telekomunikace – přes např. telefon, telegraf, dálnopis či nejmoderněji též po internetu přes ICQ, Skype, e-mail,
Chcete více informací o vaší komunikaci?
Využijte naše experty !
