Někdy jsou dny, kdy vzpomínáte. Například na samizdaty.
Samizdat (samo-vydáváno, rusky самиздат) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech, zejména v zemích východního bloku v době Studené války. Komunistické a podobné represivní systémy obvykle samizdat tvrdě potlačují a vydávající disidenty soudí a vězní.
Více čtěte zde...
Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes průklepový papír na psacím stroji, případně použitím jakýchkoli rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal, nebo jakýmkoli způsobem rozmnožil a poskytl dále. V tomto směru se metody samizdatu podobaly metodám pozdějšího svobodného licencování obsahu (např. na Wikipedii).
Jedním z projevů cenzury totiž bylo odepření přístupu k rozmnožovací technice. Například v Československu (do poloviny šedesátých let) nebo v Rumunsku (až do pádu komunistického režimu) podléhalo povolení i pouhé vlastnictví psacího stroje. Ve všech komunistických zemích byl přísně kontrolován přístup k cyklostylům, kopírkám i další podobné technice. V době kdy se začal projevovat nástup informačních technologií, došlo k pádu komunistických režimů a uvolnění cenzury.
V bývalém Sovětském svazu, v pozdních padesátých a šedesátých letech, bylo mnoho knih, zpochybňujících politický systém, distribuováno soukromě, právě jako samizdat. Jejich autoři na licenčních poplatcích nevydělali nikdy ani cent. Právě naopak, byli trestně stíháni, odsouzeni v oficiálním tisku a posíláni do vyhnanství - neslavně známých sibiřských gulagů. Navzdory tomu psát nepřestali.
Tady je rozhovor se spisovatelem Paulem Coelhem:
Proč psát nepřestali? Protože potřebovali sdílet to, co cítili. Od evangelia až po politické manifesty - literatura umožnila myšlenkám cestovat a dokonce i měnit svět.
Nemám nic proti lidem, kteří psaním knih vydělávají peníze, tak se přece živím i já. Ale podívejme se na to, co se právě děje. SOPA (Stop Online Piracy Act) může zničit internet. To je SKUTEČNÉ NEBEZPEČÍ, nejen pro Američany, ale pro nás všechny, jelikož tento zákon - pokud bude schválený - ovlivní celou planetu.
Jaký mám na to názor?
Jako spisovatel bych měl obhajovat "duševní vlastnictví", ale nečiním tak. Piráti světa spojte se a piráťte vše, co jsem kdy napsal!
Staré "dobré" časy, kdy měla každá myšlenka svého vlastníka, jsou navěky pryč. Za prvé proto, že jediné, co každý dělá je, že recykluje stále ty stejné čtyři motivy: milostný příběh mezi dvěma lidmi, milostný trojúhelník, boj o moc a příběh putování. A za druhé proto, že jediné, co spisovatelé chtějí, je být čtený, ať už v novinách, pamfletech, na blogu, anebo facebookové nástěnce.
Čím častěji posloucháme v rádiu píseň, tím pravděpodobnější je, že si koupíme celé album. S literaturou to je stejně.
Čím víc lidí knihu "pirátí", tím lépe. Pokud je zaujme úvod, koupí si druhý den celou knihu, protože není nic namáhavějšího, než čtení dlouhých pasáží na obrazovce počítače.
1. Někteří, ale řeknou: "Jsi dostatečně bohatý na to, aby ti nevadilo, že tvoje knihy se šíří zadarmo."
V tom mají pravdu, jsem bohatý. Ale byla to touha po bohatství, která mě přivedla k psaní? Ne. Rodina i učitelé mi všichni říkali, že v psaní nemám žádnou budoucnost. Psát jsem začal a nadále píši proto, že mi to dává radost a smysl mému bytí. Kdybych to dělal pro peníze, mohl jsem přestat psát před lety a ušetřit se tak všech těch negativních recenzí, se kterými jsem se musel vyrovnávat.
2. Vydavatelství řeknou: "Umělci nepřežijí, jestliže nebudou zaplacení."
V roce 1999, když byly moje knihy poprvé vydané v Rusku (v třítisícovém nákladu), trpěla tato krajina vážným nedostatkem papíru. Náhodou jsem však narazil na "pirátskou" verzi Alchymisty a uveřejnil jsem jí na mojí webové stránce. Rok na to, když krize pominula, se tištěné edice prodalo 10.000 výtisků. Do roku 2002 jsem v Rusku prodal milión kopií a v současnosti toto číslo činí už 12 miliónů.
Když jsem cestoval vlakem napříč Ruskem, setkal jsem se s více lidmi, kteří mi řekli, že moje knihy objevili poprvé díky "pirátské" verzi, kterou jsem uveřejnil na webu. V současnosti provozuji stránku "Pirate Coelho", kam dávám odkazy na moje knihy, které najdu dostupné na internetu. A prodej mých knih stále roste - takřka 140 miliónů výtisků po celém světě.
Právě "pirátství" nás může přivést k umělcovu dílu. Pokud se vám jeho anebo její nápad zamlouvá, budete ho chtít mít u sebe doma. Dobrá myšlenka nepotřebuje ochranu.
Když sníte pomeranč, musíte se vrátit do obchodu, abyste si koupili další. V tomto případě je pochopitelné, že zaplatíte na místě. Avšak u uměleckého díla si nekupujete papír, inkoust, štětec, plátno či noty, ale myšlenku - zrozenou z kombinace těchto produktů. Všechno ostatní je buď chamtivost nebo ignorace.
autor: Paulo Coelho - Paulo Coelho's Blog + Wikipedie
