Michal Zachar; *17.6.1966; ženatý; dvě děti (13 let dcera + 10 let syn); rodiště = Hořice v Podkrkonošší, pak Praha 6, nyní bydlí Praha 3 – Vinohrady; spolu s ženou pomáhal zakládat sdružení PEI - Vaše inspirace.
Jaká je Vaše původní profese?
Jednu jedinou profesi jsem nikdy neměl, od placenou práci s dětmi v mládežnické organizaci, přes učení na základní škole, zásobování u policie, obchodní sféru, atp. jsem se naučil mnoho věcí pro svoji dnešní profesi. Mám gymnázium, třídu s pedagogicko-psychologickým zaměřením. Z toho vyplývá moje záliba v psychologii, filozofii, historii, přírodě, okultních vědách, magii, šamanismu a podobných tématech.
Jak jste se dostal ke své současné profesi?
K mé nynější profesi vizážisty mě vlastně dovedla moje paní, která jako vizážistka pracovala již několik let před tím. No a když s barvami a kosmetikou uléháte a zase vstáváte, byla to již jen otázka času. A protože jsem do toho své ženě (jako každý chlap „kecal“) - vybídla mě ať nejsem jen u amatérismu a jdu do toho naplno. A protože jsem zase chlap, ješitně jsem se dopálil a teď již v tomto oboru nějaký ten pátek pracuji. A jsem ji za to nesmírně vděčný.
Myslíte si, že žijete zdravě? Co konkrétně pro to děláte?
Zdravě asi v současné době nežiji. Nemyslím tím, jen skladbu stravy, ale především rytmus, který se ve službách v mnohém podřizuje klientele, a tím tedy trpí časový harmonogram celého těla. Více věci plánuji, dělím se o ně se svými kolegy a soustřeďuji se nyní na důležité věci. Tak, aby ani hlava ani tělo příliš netrpělo.
Věnujete se sportu?
">Sportu se věnuji pouze rekreačně. Mám rád všechny sporty, ale spíše mě baví ty kolektivní. Sport vůbec je otázka, zda sportovat, když někdo při sportu musí prohrát a někdo vyhrát. Chci věřit, že ten, kdo prohraje, bude pracovat bez osobní zášti na svém zlepšení a jako hlavní motivaci, bude mít sám sebe, nikoliv odvetu (odplatu, přeneseně řečeno). Z tohoto důvodu nijak nepreferuji vrcholový sport, který se svým ideálům již zřejmě daleko zpronevěřil.
Jaký je Váš vztah k dietám?
Když budu svou tělesnou schránku nutit, aby se stala lepší, tím, že bude mít omezený příjem potravy - co si asi řekne moje tělo? No, musím zajistit základní životní funkce i z toho mála co dostanu. A když se pak tělo vrátí k „normálnímu“ režimu, tělo již neví, že by mělo ubrat. A tak bere z hodně ještě více. Dle mého názoru je dieta jako taková odklánějící mechanismus od myšlenky si připustit, že moje tělo reaguje tloustnutím na určitý problém, převážně psychický. Snažím se tedy řešit problém (příčinu) a nikoliv trestat tělo. Tolik můj názor k dietám.
Máte oblíbenou značku kosmetiky? Podle čeho si vybíráte kosmetiku, kterou používáte?
Pracujeme se ženou v oboru již nějaký čas a tak se dá říct, že nám prošlo rukama hodně druhů značek kosmetiky. Posuzuji je především dle tzv. poměru cena/výkon. Nehledím na tzv. značku ani cenu, ale pro co se dají jednotlivá líčidla použít. Pak mohu s klidným svědomím klientovi doporučit produkt, který mu pomůže vytvořit to co on potřebuje.
V současnosti pracuji se značkami KRYOLAN (NSR - profi dekorativní kosmetika) a LR Cosmetic (NSR) a z pleťové kosmetiky používám i firmu CKHI (českou značku).
Upřednostňujete ekologické výrobky či výrobky netestované na zvířatech?
Víte osobně se domnívám, že za prvé děláme z této bubliny ještě větší. Např. některé typy kosmetik se sice netestují na zvířatech, ale testují je jednotlivé zdravotní zkušebny v jednotlivých zemích, které daný produkt na trh vpouštějí.
Takže na jednu barvu tužky na oči umře ročně jen v Evropě cca 30 králíků (každý stát Evropy v průměru = 1 králík). Na každý odstín se dělají testy zvlášť a pak si každý spočtěte, kolik tužek vrhne na trh jedna kosmetická firma, cca tak 7 ročně v průměru. Firem na trhu je asi např. 50 (je jich víc). Rovná se = 50x7-350x - 30 evropských zemí (je jich víc) je konečný počet 10.500 kusu králíků, zabitých kvůli testům. Potom je trochu kontraproduktivní, když bude některá firma tvrdit, že pro pokusy se zvířaty není a nedělá je, ale mlčky toleruje tento státní terorismus.
Za druhé si myslím, že ekologické jako označení je již tak zprofanované, že ho již nepovažuji za jakýko-li určující prvek při zařazení kosmetiky do té, které kategorie. Tam si řadím značku dle toho až ji osobně vyzkouším a mohu s ní pracovat na základě vlastní zkušenosti. No a v tom již nedělám rozdíl, zda produkt je čistě takový či makový, ale zda dělá to co umí a má. Někdy si vzpomenu na výrok mého děda: „kosmetika je svinstvo!“ a musím uznat, že to co některé firmy pouštějí na trh, podpořeno tvrdou reklamou, je tahákem na naše peněženky, ale s pozitivním účinkem na klienta to nemá žádné dočinění. To by už totiž nikdo na světě neměl vrásky a všichni by měli pleť jako samet.
Jak se žije vizážistům?
Vizážistům se žije dle toho co oni sami chápou jako pojem vizáž. Někdo jako prostředek k vydělání peněz, jiný chce posloužit lidem. Pravda je asi někde uprostřed. Živit se jenom vizážistikou je velmi tvrdý byznys, ale dá se. Ovšem předpokládá, že první tři roky budete tvrdě dřít a makat, pro svou soukromou klientelu. Ne, že byste potom měli přestat, ale již je pak klientů tolik, že se Vám pak bude dařit lépe. Předpokládá to, ale svůj obor pravidelně dělat. Každý den, každou hodinu, každou minutu.
Co u Vás, jako u vizážisty, klienty čeká?
Osobně chci dát ze sebe to nejlepší. nepracuji již s klientelou, která chce jenom líčení, ale image je v našich setkáních probírán jako část stylu klienta, na jeho osobní úrovni, která je mu šita přímo na míru. To znamená věnuji se klientovi především v tom co potřebuje vylepšit a další možnosti jsou na něm. To znamená, že klient u mě nenajde hotový scénář, je to tak a tak, ale je mu představeno několik možností, ze kterých si on pak může vybrat. Časově náročnější, ale spokojenost je posléze větší. Mohu své klientele nabídnout navíc i to, že nyní u nás a postupně bude sdružení PEI pronikat i do zahraničí, mohou získat opečování své vizáže u vyzkoušených kolegů a kolegyň, dle svých potřeb po celé republice. Takový „Mac Donald ve vizážistice“, jak o nás napsali v jednom odborném časopise.
Jací klienti k Vám přicházejí a jaká jsou jejich přání?
Klienti jsou lidé ze všech věkových skupin a vrstev. Milionáře nevyjímaje. A přání je věc,kde jsou si všichni rovni. Mají je totiž skoro stejná. Všichni se chtějí líbit, mají chuť změnit dosavadní styl života a image je odrazovým můstkem, chci překvapit v práci, mám na více - sebevědomí, chci sehnat pořádného chlapa (ženu), atp. přání mají všichni v podstatě stejná, jiná je pak míra toho jak jsou ochotni spolupracovat. Důležitý je zájem a ten mají zaplať bůh, všichni.
Přicházejí také muži?
A víte, že ano. Dokonce v posledním roce čím dál častěji. Asi si začali uvědomovat, že pokud jsou špatně tvarově a nebo i barevně oblečeni, tak jim prostě nic nepomůže. A první dojem vytváříme pouze jednou. Ženy jsou v tomto směru trochu napřed. Pomocí chemie a barviv se dá i z modrooké blondýnky udělat Lucie Bílá. U mužů to jde hůře. Měli by více stavět na tom co mohou změnit a nechat si více poradit.
Podle čeho bych si měl podle Vás vybrat vizážistu?
Podívejte se na něj. Jak vypadá, jak se chová, o co mu jde. O to kolik vydělá nebo se ptá po Vašich problémech? Peníze jsou samozřejmě důležité, ale pokud se o nich klient dozví hned, „že jsem drahej, ale dobrej“ nezbývá než poradit, zkusit štěstí jinde. Ptát se, kde se vizážista a školil, a jakou má praxi, taky je-li členem nějakého oborového sdružení či asociace. Ale v prvé řadě se dívat. První dojem a první tři vteřiny Vám řeknou více než myslíte.
Jste sám sobě vizážistou? A svým blízkým?
Sám sobě od té doby co mě na počátku mé praxe viděla sousedka v létě jít vysypat odpadky v noci k popelnicím v teplácích od barvy a druhý den jsem se od jiné sousedky dověděl, že prý dělám noční trendy na léto v oblečení. Takže od té doby kontrola, ale jsem k sobě tolerantní. A svoje blízké? Manželka je v oboru ještě déle, tam moc nepochodím, i když jsem velmi rád když ji mohu něco navrhnout a vidím, že se jí to líbí, naposledy barvy na hlavu. U ostatních příbuzných se můžu snažit sebevíc a tak se raděj držím toho, že zde není nikdo prorokem. pokud chtějí tak ano, ale nevnucuji se. To samé uplatňuji i vůči svým dětem.
Jak hodnotíte podmínky pro podnikání ve Vašem oboru?
Myslím si, že podmínky u nás jsou srovnatelné se zahraničím. Co je problém, je to jak se na vizážistiku dívají kolegové z ostatních oborů péče o člověka. Vzniká pak naprosto zbytečné tření mezi lidmi z různých oborů, jejichž konečný cíl je stejný = spokojený klient. To věčné hašteření o to kdo je lepší při různých soutěžích nenahradí ten nejtvrdší pohled, trhu, který rozhodne, zda přežijete. No a pak podmínky pro podnikání OSVČ, kde si nemůžete nic moc zahrnout do nákladových položek a to i přesto, že je k podnikání nutně potřebujete, např. brýle, atp. Je tedy stále co zlepšovat.
V čem spatřujete největší přínos internetu ve vašem oboru?
V rychlosti, v tom, že klienti se nemusí mnohdy namáhavě a zdlouhavě objednávat. Prostě my pošlou několik termínů, jeden vybereme a spokojenost je oboustranná. Většina stálých klientů je spokojena s tím, že si určuje i rytmus našich kontaktů a třeba nákup kosmetiky přesně na míru. Já osobně mohu klientům předávat rychle informace o tom, kde mě nebo mé kolegy najdou, a tak chci naplňovat své heslo: „Každý může mít svého vizážistu“. Ovšem musí chtít…
Radek Froulík, server kosmetika.cz
