Člověk zdaleka nemá jen pět smyslů, jak se tradičně uvádí. Podle nejnovějších poznatků jich má až jedenadvacet nebo dokonce snad třiatřicet. Ve školách se stále ještě učí, že člověk má pět smyslů, tak jak to objevili už staří Řekové. V některých slovnících medicíny či odborných publikacích se už připouští, že lidský organismus má daleko více smyslů, kterými registruje například bolest, teplotní změny, polohu, pohyb a rovnováhu těla, ale také tlak krve a podobně. Kolik tedy smyslů vlastně člověk má? Jak se dopočítat?
Více čtěte zde...
TŘI nové smyslové kategorie? - Do značné míry to záleží na klasifikaci smyslového vnímání. Smysly můžeme například dělit podle povahy podnětů - v tomto případě by šlo pouze o tři a ne o pět smyslů. Stimuly chemické - například chuťové, čichové či vyvolané obsahem glukózy v krvi, mechanické - zprostředkované hmatem a sluchem a světelné - vyvolané zrakovými podněty.
SYSTÉM speciálních buněk?
Stejně dobře je možno dělit smysly podle úplně jiného klíče. Smysl pak můžeme definovat jako systém specializovaných buněk, které reagují na specifické signály a přenášejí je do určitých částí mozku.
Například chuť není v takovém případě jedním smyslem, ale pěti. Jeden vnímá sladké podněty, další slané, třetí kyselé, čtvrtý hořké a pátý registruje chuť umami, což je japonský výraz pro glutamát, který nám umožňuje vnímat chuť masa.
Zrakové podněty může zpracovávat buď jeden smysl, vnímající světelné signály, nebo smysly dva, z nichž jeden registruje světlo a druhý barvy. Anebo také čtyři smysly. Jeden vnímá světlo, druhý červenou, třetí zelenou a čtvrtý modrou barvu. Někteří vědci hovoří dokonce o pěti smyslech, kdy k předchozím čtyřem připočítají ještě zrakové vnímání pohybu.
Všeobecná shoda panuje v tom, že existuje zvláštní smysl registrující bolest. Někdo dokonce tvrdí, že i v tomto případě může jít o více smyslů. Jeden registruje kožní bolest, druhý bolest těla a ještě další bolest vnitřností. Bez diskuse je i skutečnost, že lidé nějakými smysly registrují teplotu, tlak, dotek, pohyby těla, rovnováhu, ale také pocity plného nebo prázdného žaludku, hladu a žízně.
Velmi zajímavou kategorií je i sluch. Stačí si uvědomit, že člověk může ztratit schopnost vnímat zvuky o vysokých frekvencích, ale zvuky nízkofrekvenční vnímá bez problémů a naopak. Zdá se, že by se tedy v tomto případě dalo uvažovat o dvou smyslech. Škála možností je ale obrovská, a pokud jde o sluch, může jít vlastně o desítky smyslů. To, co člověk slyší, není jen prostý součet zvuků zaregistrovaných pravým a levým uchem. Do hry vstupují další podněty. Ty například umožňují mozku, aby rozlišil směr, odkud zvuk přichází. Ještě složitějším procesem člověk registruje jeden zvuk, ale zároveň poslouchá plejádu dalších zvuků jako zvukovou kulisu. Je to dobře známý, tzv. koktejlový fenomén, při němž člověk nevěnuje pozornost šumu nejrůznějších zvuků kolem sebe, ale jen hlasu člověka, s nímž hovoří. Přitom ale v tomto šumu téměř vždy zaregistruje, vysloví-li někdo jeho jméno. I v tomto případě jde vnímání daleko za pouhé smyslové naslouchání.
SMYSLY A VNÍMÁNÍ - Čím více člověk smysly a jejich fungování studuje, tím více jich nalézá. Jde však o víc. Vidíme zrakem světlo a stíny, ale vnímáme je jako prostor, věci a lidi, jejich polohu a pohyby. Slyšíme zvuky a vnímáme je jako hudbu či řeč, blížící se kroky nebo šum dopravy. Chutnáme a nosem cítíme složitou směs chemických signálů, ale vnímáme je například jako vůni a chuť zmrzliny, steaku nebo třeba ovoce. Vnímání, to je ta hodnota, kterou mozek přidává navíc k základním smyslovým údajům . Vnímání jde o velký kus dál, za paletu pouhých smyslových pocitů. Je v něm obsažena paměť, zkušenosti a zpracování prožitků a vjemů na vyšší úrovni. Všechny brilantní objevy a vynálezy naší doby jsme vykonali našima rukama, naším rozumem, našimi smysly, za pomoci jednoduchých přístrojů a konceptů. Toto je dnes právě tak pravdivé, jako to byla pravda v celé historii. Mnohé z velkých objevů naší doby učinili ti, kteří byli citliví na řeč svého srdce a kteří dokázali naslouchat jiným, a také ještě celé říši života: stromům, ptákům, hmyzu, rybám, červům, řasám, oceánům, lesům, horám, pouštím a nebi: všemu Vědomí na této planetě a celému životu, a nikoliv jen fragmentům vědomí druhu Homo Sapiens.
Není vůbec důležité, jak se vědci dohodnou, kolik smyslů vlastně člověk má. Má jich 21 nebo víc? Nemá cenu zdůrazňovat jejich význam ani se přít o jejich počet. To, na čem opravdu záleží, je vnímání. Vnímavý znamená být všímavý ! K tomu, jak žijeme, k sobě, ke svým potřebám. Každý člověk má rozdílné potřeby.
Rozšířit své vědomí znamená rozšířit ho o tuto skutečnost. Ne to, co víš, je rozhodující. Ne to, co děláš, je rozhodující. Pouze to, kdo jsi, se počítá. Slova neobsahují žádné vědomí. Mohou ho však vyvolat. Člověk neprokáže druhému žádnou službu, když se ho pokusí ohromit nějakou myšlenkou, ke které ten druhý nemá žádný přístup. Avšak umíš-li mu pomoci to podstatné rozeznat, může to celý jeho život změnit. Třeba jsem změnil tak trochu i ten váš. Važte si svých smyslů.©
zdroj: Michal Zachar - metodika kurzu STYLISTA - Pei Academy
obrázek: http://ateo.cz/i/5938
