TRISTAN a IZOLDA aneb jak s námi jedná naše romantická láska - II.

Tristan nikdy nenavázal s Izoldou opravdu lidský vztah. Nesdílel s ní oddaný, stabilní lidský život, den po dni, který by jim dal oběma to teplo domova a přátelství, jenž by oba dva tak potřebovali. Přitom, jaký ten jejich vztah vlastně byl? Čím si pročli? Scházeli se potají, strašlivě riskujíc, jsou přivlečeni ke kůlu, prchají, pak přijde les Morois, potýkají se s přírodou i nepřáteli. A přes to všechno to nikdy nepromění v lidský vztah!

Více čtete zde...

Jedním z největších paradoxů romantické lásky je, že pokud zůstane romantická, nikdy se z ní nevyvine lidský vztah. Zplodí dramata, dobrodružství odvahy, intenzivní milostné scény, žárlivost i zradu. Ale jsme stejně tak lidmi z masa a kostí. Dokud nezačneme jeden druhého milovat, místo, aby jsme "byli zamilovaní", nenavážeme vztah s tou správnou polovinou.

Ano polovinou. Tristan sice miluje, ale nesprávnou polovinu. Izolda je jak anima, zvířecí duše a stejně tak božská podstata. Tristan však hledá svou božskou lásku v animě a stejně tak doufá, že skrze ní dojde do svého vnitřního světa. A zatím jeho božská polovina vtělená do prosté a skromné, jednoduché ženy čekající na svého chotě v hradu Carhaixu je ztělesněním jeho pozemského života.

I my, ale přistupujeme ke slovu jednoduché jinak, než by se slušelo. Nemáme rádi nic, co je "jednoduché". O jednoduchém člověku si myslíme, že je hloupý, tupý, nechápavý. Zapomněli jsme, že lidský život jednoduchost potřebuje. Spočívá totiž v umění najít radost a smysl v maličkostech, v přirozených a nedramatických věcech.  Jde o naše vědomí, jenž dokáže prohlédnout tu složitou strukturu zmatků, kterou jsme si obestřeli náš život. Ale když nám zjeví ta Izolda, která je ochotná nabídnout štěstí v přímém a nekomplikovaném vztahu, nepříjmeme ho. Je to příliš "jednoduché".

Jsme v našich myslích navyklí naší kulturou a výchovou respektovat věci především nadnesené, superintezivní, agresivní, veliké a složité. My obyvatelé západu odkojeni omamnou drogou romantické lásky, spolu s mateřským mlékem, považujeme Izoldu (nazývejme ji pro jistotu rozdělení Izoldou Bělorukou) za nevýznamnou postavu. Jsme uchváceni oním dramatem, který tam vnáší ta druhá, ta schovaná anima, ta Izolda (Zlatovlasá, podle barvy vlasů a jejich ideálů), co uvolní až nadpozemskou sílu emocí. 

Dvě strany ženství. Ta běloruká ztělesňuje "pozemskou ženu", kterou těší obyčejný lidský život. Tká goblény, je sice z královské krve, ale představíme si jí, že s láskou rodí děti, vychovává je, vaří a dělá všechny ty jednoduché činnosti, bez nichž by lidský život nebyl možný. To na spojuje nás muže s pozemskou realitou, s fyzickou zemí lidské říše ohraničené potřebou, závazkem, povinností, časem i prostorem. Je to ona, právě ona dávající svému muži sílu milovat i na lidské úrovni. Zosobňuje schopnost muže vidět krásu, hodnoty a posvátnost i v tom hmotném světě, v životě těla a našeho chování. Běloruká řídí vnější vztahy k osobám vnějšího světa. Anima Zlatovlasá zase jeho vztah k vnitřním osobám jeho vnitřní říše. Pozemská žena ví, jak milovat způsobem, který není ani romantickým idealismem, ani projekcí vnitřních bohů do ostatních smrtelníků. Anima touží po tom, nás zavést do vnitřního světa bez hranic, do nekonečných oblastí nevědomí, které nezná žádné omezení, žádné závazky a ani žádné ohledy na potřeby a povinnosti.

Skutečná tragédie Tristana a Izoldy je skryta na tichém místě, kde byste ji nehledali. Je v jeho srdci a jeho volbě. Není v Tristanově smrti. Všichni nakonec umřeme. Jeho tragédie spočívá v tom, že odmítá žít, dokud žije a tudíž přichází i o lidský život a lidskou lásku. Tak se z jeho života stává "živoucí smrt".

Stejně i tak naše životní tragedie spočívá v tom, že odmítáme vše, co je spojeno s lidským pozemským životem. Lidskou lásku, schopnost navázat vztah a užívat si všech pozemských radostí světa kolem nás. Je to totiž mnohdy moc jednoduché. 

Možná stačilo říct, byť jen pohledem "miluji tě". A jsem rád, že tu jsi. Ale, aby to nebylo jen na Tristanovi, Izolda Zlatovlasá by na sebe musela nechat jednoduše pohlédnout a přijmout tento pohled se vším, co přináší...

autor: Michal Zachar  na motivy knihy Roberta A. Johnsona - Věčný příběh romantické lásky