VYTVOŘME SVĚT, JAKÝ SAMI CHCEME MÍT - Příběh profesora Yunuse

Většina lidí vůbec neřeší svoji velikosti. Mají zapuštěné kořeny ve společenském prostoru, kde genetický kód jejich vzrůstu je jakoby předem daný. V tomto prostoru jsou vytvořena jasná pravidla a oni je bezmyšlenkovitě přijímají. Například, že velcí mohou být jen někteří a že jejich úkolem je vzdát svou obyčejností hold těm neobyčejným. K ním je třeba vzhlížet a respektovat je. Oni se pak postarají o jejich štěstí a zdravý růst. Když malým dochází vláha a jejich květináček je příliš těsný, viní z toho ty velké. Oni   mezitím ve svých velkých zahradách, plných jezírek a vodních kanálů, řeší sebe a svou vzdálenost ke hvězdám.

Více čtěte zde...

Někteří dokonce v plynutí času se prý dotkli i nebe a jeho nadzemské učení, jako závaznou doktrínu, přinesli na zem. Malí uvěřili a zůstali malí.

Další skupinou jsou lidé, kteří chtějí povyrůst, touží po tom, nevěří manipulacím velkých, ale nemají dostatek slunečního záření. Mají strach přesadit se do větších květináčů, protože kořeny by se nemusely uchytit nebo jednoduše neví, jaký květináč zvolit. Moudře mluví o všech formách a barvách podkvětináčových talířků, vhodné kyprosti půdy, možných postřicích proti škůdcům, ale nikdy nic neudělají. Zůstanou malí.

Menší skupinu tvoří lidé, kteří svojí velikostí překonali ostatní, ale došla jim míza. Snaží se, vědí jak, ale v zaplněném společenském prostoru se už bez drahých hnojiv a speciálních zavlažovacích systémů nemohou rozrůstat. Drží je mocné nadnárodní korporace, které jim chladno krevně stříhají kořínky. Tak i tito polo velcí, zůstávají menšími než by mohli být.

Pak je malinká skupina těch, kterým se podařilo hodně vyrůst. Dosáhli takové výše a tak vyčnívali nad ostatními, až se jim zatočila hlava. Nepřejícná pozornost malých je donutila, aby se obehnali velkými zdmi a pořídili si ozbrojené zahradníky ke své ochraně. Jejich velikost založena často na genu korupce, rychle ztratila svůj lesk. Nakonec raději zmizeli někde v daňových rájích, mezi svými - bez charakterními samorosty. Smrskli se, vyčlenili z ekosystému a nejsou žádným přínosem.

Specifickou skupinu tvoří politici. Jejich semenem je přebujelé ego, na kterém v mantinelech čtyřletého volebního období raketově vyrostou. Genem, který ovládá jejich jednání, je zájem silných kapitálových skupin, které disponují účinnými zbraněmi, proti případným škůdcům. Ústa mají plná těch malých, ale přitom plní zadání silných. Často uvěří své velikosti natolik, že si ani neuvědomí svou malost - nicotnost pěšáků na šachovnici. Nakonec je silní odříznou od zdrojů a oni uvadnou v zapomnění.

Dalo by se říci, že jsme všichni bonsaji. Nemůžeme vyrůst v našich těsných miskách, do kterých jsme byli zasazeni. Velikost květináčů je určena, společenskými normami, ustálenými zvyky, zbytečně omezujícími zákony, ale také tím, že věříme tomu, že jsme malí. Dva tisíce let tady jedno dominantní náboženství tvrdí, že jsme hříšníky, desítky let v jiném politickém uspořádání se potlačovala individualita každého z nás. Význam měl národ, nikoliv jedinec. Z těchto kořenů se dodnes, ať již vědomě či nevědomě vyživujeme. Potlačená sebedůvěra a rezignace, že nic stejně nezmůžeme, dále zmenšuje misky, ze kterým žijeme. V dnešním neuvěřitelně produktivním světe, kde je dostatek téměř všeho, zůstává drtivá většina populace bez peněz, odkázána přežívat z měsíce na měsíc z peněz získaných z prodeje své práce. V době otroctví dostávali otroci za svou práci najíst. Dnes získávají příděl peněz, za který se nají. Hlavní motivací je přežít a tím není prostor, byť jen pomyslet na nějaký větší květináč.

Co je ale nejvíce zhoubné pro náš růst? Jsme natolik zabředlí do vyježděných kolejí, že si myslíme, že je to takto normální a je v pořádku. Tohle nevědomé smíření se s daným stavem, ukolébání se zavedeným během věcí, to cukrátko konzumu při kterém si mlaskáme u televizních hlavy vymývajících seriálech, ta slepota, že by mohlo být všechno jinak, to je ten šumavský kůrovec, který nám zalezl pod kůži. To nám vysává šťávu a my zůstáváme bonsaji. Jednou se budou děti učit o populaci lidí, kteří byli bonsaji a přitom mohli být sekvoji. Nebudou chápat proč tomu tak bylo, když je to tak prosté, vyrůst v něco nádherného, velkého a vznešeného.

Naštěstí v kapradí 7 miliard lidí, již rostou i v této době obdivuhodné až stometrové sekvoje. Dokazují, že z lidského semínka, může vyrůst jedinečný, úctyhodný strom. Jedním z nich je i profesor Yunus.
Jeho životní příběh je neuvěřitelný. Co ho vždycky motivovalo, bylo vyřešit nějaký problém. Tím byla nejprve chudoba v Bangladéši. Tak půjčil prvních 26 dolarů čtyřem lidem, aby mohli začít podnikat. Když viděl, že to funguje a jeho investice se mu vrátila, poskytl pomoc i dalším. Postupně vybudoval největší banku v Bangladéši, která dnes má 8 miliónů klientů. Stal se bankéřem aniž by věděl, jak se to dělá. Vše se učil za pochodu. Došlu mu také, že by i chudí měli mít právo na nové technologie. Půjčil prvním na mobilní telefon a pak dalším a dalším. Dnes jeho firma je největším mobilním operátorem v zemi. Trápili ho žebráci v ulicích, tak vymyslel program, kdy se z nich stávali podnikatelé, do kterého se postupně zapojilo 100 000 žebráků. A tak by se dalo pokračovat. Dnes by byl multimiliardářem, ale on si nenechal ani jednu akcii. Říká, že on založil banku proto, aby vyřešil problém, ne aby držel akcie a zbohatl. On není mašina na peníze, ale člověk. Znáte někoho podobného?

Tady jsou rady profesora Yunuse:

1. Hledejte řešení na problém a vyřešte ho.
2. Nebojte se, dělejte a dokončujte věci, o kterých jste neměli ani tušení, že je budete jednou dělat.
3. Zaměřte se na věci, které přinesou štěstí  a užitek ostatním.
4. Začněte s řešením problému klidně sami a pro jednoho člověka. Když to bude fungovat, máte konečně semínko. To je nejdůležitější. Pak už budete jenom zasévat. Postupně to mohou být i milióny lidí, kteří budou těžit z vaší práce. Budete se divit, kolik lidí se k vám přidá, protože budou věřit vaší myšlence.
5. Vytvořte si svá pravidla, svoje teorie. Kdybych byl na začátku bankéř, asi bych nikdy svojí banku nevytvořil.
6. Nebuďte zatíženi představami jiných, dělejte věci jinak než ostatní.
7. Buďte vynalézaví, aktivní, změňte svět. Vytvoříme tím svět, jaký sami chceme mít.

(Tenhle úžasný člověk přijíždí koncem ledna do České republiky. Jeho program organizuje společnost www.keynote.cz)

zdroj: novybyznys.cz + wikipedia