Ženy v umění - 20 a 21. století - Marina Abramovič

Když Marina Abramovičová a její partner dorazili 27.6.1988 do Er Lnag Šanu v Číně, měli za sebou cestu dlouhou 90 dní a 2.000 km - a pro toto setkání na konci světa změřili čínskou zeď po celé mjejí délce. Bylo to zárověň poslední společné vystoupení jako umělecké dvojice. V performanci The lovers (Milenci) přenesli Abramovičová a Ulay svou osobní zkušenost, že dospěli na konec společné cesty životem.

Více čtěte a videa sledujte zde...

Do geografického prostoru a jednoduchého děje. Postupovali naproti sobě z obou konců této obrovské hraniční hradby, aby se ještě jednou znovu setkali a poté navždy odloučili. Toto inscenování geometrie lásky umožnuje, aby se bolestivý zářez do individuální birografie projevil jako nevyhnutelný důsledek obecného zákona života.

Marina a Ulay spolu pracovali od roku 1976 a vytvořili ze svého symbiotického vztahu základ existencionálních experimentů. V performaci Dech v roce 1978 si tak dlouho vyměňovali vzduch, až jim z něj zmizel kyslík, a nosní dírky si ucpali předtím cigaretovými filtry. V performance Přerušení v prostoru se umělci do vyčerpání vrhali proti zdi a Světlo/tma tloukl jeden druhého o obličeje tak dlouho dokud jeden z nich nepřestal.

Účelem těchto aktivit bylo dostat tělo do extrémních fyzických stavů a změřit tak jeho hranice. Reakce publika tvořila důležitou součást tělesného prožitku - ať se to již projevovalo účastnou pozorností či skutečným zásahem, jak v performanci Řez, při níž Abramovičovou napadl jeden divák. Abramovičová se vždy zajímala o spojení individuální a politické historie.

Ta se odrazila v jejich performanci Komunistické tělo - fašistické tělo. Společného data narození využili 30. listopadu 1979 umělci k performance, kdy pozvali přátele do svého bytu na oslavu narozenin. Tam však leželi na matraci a spali. tedy předstírali, že spí, ale předtím pro hosty prostřeli dva stoly s příbory, šampaňským a kaviárem. performance tak odrazila jejich biografie, kdy na mariině rodném listu je razítko s rudou hvězdou a na Ulayově je hákový kříž.

Umělkyně Marina své biografické elementy často vyhrocuje k základním psychologickým konstelacím a ještě je dramatizuje. Je jí tělo je materiálem a často s ním zachází až k hranicím vlastní fyzické a psychické výdrže nebo dokonce až za ní.

Scénáře jejich performance počítali vždy s bolestí a často připomínají exaktické křestanské rituály. Umělkyně často používá divadlo a videa, aby diváky ještě více vtáhla do děje. 

Vrací se ke svým pracím a vždy znovu a znovu je přetváří. Díky tomu, že si sama inscenovala svůj Životopis, který uvádí několik předních scén může svým životopisem disponovat stále neomezeně jako se svým dílem a do jisté míry vždy vytvářet samu sebe.

Marina Abramović, +1946 v Bělehradě, žije a pracuje v Amsterodamu, Nizozemsko

zdroj: Petra Löflerová - umělkyně 20- 21. stol., Youtube