Když jsem se chystala na pracovní schůzku s vizážistou, nebylo mi jako ženě dobře po těle. Jaké zvolit šaty, boty, kabelku…? Ježiši a co líčení, vždyť je to profesionál! Co k tomu dodat? Snaha byla! Ovšem po celodenním popojíždění po vyprahlém Brně vypadala moje nedbalá elegance, jako by jste ji právě vytáhli přežvykavci z …záleží na vaší představivosti. O make-upu ani nemluvím. Zmučena na těle i na duchu jsem stanula před odborníkem krásy, jistě chápete, že o mé se skutečně nedalo ani uvažovat. Ten si mne asi bude chtít vzít hnedle do parády, říkala jsem si v duchu. No, možná chtěl, ale znát to na sobě každopádně nedal. „Já se potím i pod brýlemi!“, komentoval svoji image přicházející statný chlapík. Zacvičil černočerným obočím a pln nadšení, že po dlouhé době vidí i druhou polovinu populace, přizval můj věrný doprovod, jak jsem už říkala na ryze pracovní schůzku…
POD JEDNOU STŘECHOU… „Před několika lety jsme se ženou a několika přáteli vytvořili projekt PEI – Vaše inspirace (www.vizazista.cz). Ještě před nedávnem skoro neznáme sdružení, dnes zahrnuje velmi obsáhle skoro všechny obory péče o člověka pod jednu střechu. Jsme společenstvím profesionálů, kteří se baví svou prací a pracují pro ostatní rádi,“ přibližuje svoji profesi vizážista MICHAL ZACHAR. „U nás panuje pořád názor, že vizáž je něco o maskování. Tak pozor!,“ zvedá vizážista ukazováček „my pracujeme s vizáží jako s neviditelným filmem pokrývajícím naše tělo. Obalem, který nejenom chrání, avšak i mluví a vypovídá o nás.“ „Dnes je našich projektů rozjeto již více“, hrdě představuje plody své práce „péče o firemní image na www.imageaudit.cz, služby pro zdraví na healthaudit.info, nová škola s novým speciálním zaměřením atp.“
Také Femina.cz má v současné době tu čest představit celých dvacet dílů čínské architektury interiéru - Feng-shui, jak jinak než „po Zacharovsku.“ – „Moje názory a stejně tak podobné názory mých kolegů z naší školy Make up Academy (=Tvořivé Akademie) mnohdy nerozlišují mezi interiérem a exteriérem, mezi líčením a odlíčením. Pro chod našich životů jsou všechny stejně důležité. Co že to vlastně hledáme všichni ? Harmonii. Princip, který je naprosto stejný, jak pro líčení tváře, tak i interiéru. Lze ji dosáhnout různým způsobem. Na harmonii, image a vizáž tudíž neexistuje jedna příručka, stejně jako k ní nevede jedna cesta.“ Ať už si tedy zvolíte jakýkoli směr, jedno je jisté, Michal Zachar Vás naučí do zrcadla skutečně nahlížet…
ŽENA S VELKÝM „Ž“
M: A máme tu konečně jaro. Ptáci zpívají, slunce hřeje, tráva se zelená.. Jak se Vám daří?
MICHAL: Děkuji za optání, docela to ujde, už je po daních . Ale ne, zase přichází první část sezóny, kdy se ženy chtějí líbit - JARO. Osobně ho miluji, protože se všude probouzí nový život a tím i někdy myšlenka na to, jak se zase líbit, půjdou k tomu ty loňské botičky? A co make-up, stíny, rtěnka? Teda i když jsem normální chlap – také mě v rámci mého povolání přepadají na jaře takovéto myšlenky.
M: Jsme na ženském serveru, tak tedy začneme poněkud netradičně – když se řekne žena, vybaví se Vám…
MICHAL: Žena jako archetyp bytí. Žena jako symbol. Žena jako láska. Prostě žena jako žena. Mám rád všechny ženy stejně – jinak bych nemohl provozovat své řemeslo, když bych Vás dámy neměl všechny stejně rád. Ovšem na doma jsem si již vybral, před více než 16 lety. Takže když se řekne žena představím si zároveň i svou ženu. Ona je pro mne ženou s velkým Ž.
M: Žena může být i manželka. Snažíte se občas Vaší ženě, taktéž vynikající profesionální vizážistce, opatrně poradit jaké barvičky a linky by jí slušely podle Vašeho mužského pohledu? Jak se vůbec na Vaši společnou práci tváří? Když si totiž představím, že by mi můj muž „vandroval“ do líčení, nejspíš bych jej odkázala do příslušných míst.
MICHAL: Moje žena je neskutečně trpělivý tvor. Proto už naučila hodně lidí dobře líčit v naší Make up Academy (www.makeupacademy.cz). No a to, že se jí chci i já občas prosadit do jejího vkusu, jde jaksi samo sebou. To by jsem nebyl domýšlivý chlap, který si taky občas představuje, že mu jde všechno nejlépe. Zde se taky projevuje trpělivost mé paní, když si vše vyslechne a posoudí. Protože však vím, že ani jí ani nikoho jiného nemá cenu přesvědčovat metodou „prstu na spoušti“ ponechávám rozhodnutí na ní. Mnohdy jsme se pohádaly kvůli maličkostem, ale kvůli líčení a oblečení ještě nikdy.
To, že jsme v jednom oboru ještě neznamená, že pracujeme spolu od rána do večera. Každý máme svou vlastní privátní klientelu o kterou se musíme starat. Každý z nás je specialista na něco jiného, moje paní je skvělá make-up technička, provádí dobře líčení a fotomake-up, výborně líčí a zvládá svatby,atd. Já se specializuji na barvy a tvary a jejich psychologickou symboliku; předvádím pro školy, učím na Make-up Academy, pracuji jako poradce pro firemní image. Oba se však potkáváme při společných akcích a těch je také hodně.
PRACUJEME S VIZÁŽÍ JAKO S NEVIDITELNÝM FILMEM, KTERÝ MLUVÍ O NÁS
M: A na druhou stranu. Například pokud se moji rodiče chystají do společnosti, tatínek se posadí do křesla a čeká co mu maminka připraví, aby se prý nemusel třikrát převlékat. Svého muže sice neoblékám, nicméně občas se poznámkám na jeho garderóbu neubráním. Vy jste profesionál, přesto, co na Vaši image Vaše žena, jakožto ŽENA?
MICHAL: No po pravdě, teď jste mne tzv. dostala. Tohle je spíše otázka pro mou paní, ne? Ale ne, samozřejmě, že má občas poznámky i když se jí poslední dobou daří jejich počet snižovat. To ne, že by jsem byl tak dobrej, ona už pochopila, že si do toho nenechám mluvit a stejně si nakonec vezmu to co se mi líbí. To samé ostatně doporučuji i svým klientům. Být za všech okolností sám sebou. Jenom tak vás lidé doopravdy mohou číst a přinese to jim i vám ty správné informace. U nás panuje pořád názor, že vizáž je něco o maskování. Tak pozor! My pracujeme s vizáží jako s neviditelným filmem pokrývajícím naše tělo. Obalem, který nejenom chrání, avšak i mluví a vypovídá o nás.
M: Práce vizážisty není vaší původní profesí, jak jste se vlastně rozhodl věnovat ženské a nejen ženské kráse? Osvítila Vás múza: „Michale ty na to máš, běž do toho!“ Nebo kdy a možná také proč vlastně přišel onen osudový zlom?
MICHAL: Když jsem se po střední škole neúspěšně zkusil dostat 2x na vysokou školu (nebyl jsem vhodný „kádr“) přišlo první zaměstnání – skupinový vedoucí Pionýrské organizace. V 18 letech jsem měl na starosti 3 základní školy, z toho 2 sídlištní. Cca 1.400 dětí a jim zajistit odpolední program různého charakteru. To byla obrovská škola. Jednání, pochopení, jasných a přesných slov. Až později mi došlo, že nebýt této zkušenosti nebyl by jsem ve vizážistice tak daleko jako dnes. Taky se musíte umět vyjádřit a to přesně a srozumitelně, aby vás klient pochopil. Pokud nepochopí – jsou to jeho vyhozené peníze a vaše špatná reklama.
Pak přišla vojna, chvíle práce u policie jako skladník, pak v soukromé obchodní firmě dodavatelé produktů pro výrobu reklamy. Policie mi dala poznání toho, že řád je dobrá věc, ovšem záleží na morálním profilu jedince, který onen řád stvořil či ovládá. Tím nehodlám komentovat situaci jaká dnes vládne u policie – to ať si každý udělá sám dle svých zkušeností. Z důvodů nenaplnění svých osobních pocitů po růstu osobnosti jsem dal policii vale a šel do obchodu. Soukromá firma, která koupila dům, kde bydlím, se rozrůstala a chtěla mne. Zde jsem si zničil zdraví, psychicky i fyzicky, protože jsem měl konečně pocit, že jsem k něčemu jako člověk, postupně jsme vyvinuly náš obchod s mými spolupracovníky tak, že jsem na trhu předběhli i zahraniční renomované firmy. Když vám dá někdo pocítit to, že jste pro něj důležitý, tak se pro něj roztrhnete. Po té co jste přetržení je už pozdě se ptát… Když jsem šéfovi firmy řekl, že mi moje jaterní problémy neumožňují pracovat 12 hodin denně a musím se i trochu šetřit fyzicky (ono složit ručně kamion samolepících folií, jedna je cca 15 kg) bylo mi řečeno, že už pro firmu nejsem tak výkonný a tím tedy už nejsem tak potřebný. Od té doby jsem se zatvrdil proti slovu VÝKON. Poznal jsem, jak prázdné slovo to pro spoustu lidí je. Poznal jsem, že některá zaměstnání vyžadují neustálou soustředěnost a neumožňují vám prožít váš život. Výsledkem je často nešťastný partner, nevychované děti, takřka nulový společenský život a vy sami jste na dně. Zjistíte, že je dobré mít peníze a věci, které si za ně můžete pořídit. Je však také dobré se čas od času přesvědčit, že jste nepřišli o věci, které si za peníze koupit nemůžete.
Tak i proto dělám profesionálně vizážistu, stylistu, poradce osobního stylu a založil jsem spolu se svými kolegy směr BRAIN IMAGE. Jsem si sám za sebe a svou práci odpovědný, to co zkazím za to si mohu já a i obráceně. Naučil jsem se spoléhat na lidi na které je spolehnutí a jsem rád, že mám kolem sebe zapálenou partu přátel, která se baví svým řemeslem v tom nejlepším slova smyslu. I vizáž je hodně o týmové spolupráci - jako jedinec byť vynikající nejste nic. Takže díky i svým spolupracovníkům jsem, tak kde jsem. Ve výšinách vlastní spokojenosti z naší práce.
POMOHU UKÁZAT JAK SE KAŽDÝ ČLOVĚK MŮŽE STÁT KRÁSNÝM UVNITŘ I VNĚ…
M: Jste každým coulem muž, vizážistika je povolání pro muže, zvláště v našich končinách ještě stále poněkud nezvyklé (přesto nebo právě proto se ženy stále častěji pídí právě po mužích z oboru), setkáváte se s údivem žen nebo - teď to přeženu - dokonce pohrdáním mužů?
MICHAL: S obojím. Pro ženy jsem mnohdy přitažlivá rarita, i když kolegů už je i u nás pár, nejsem jediný. Pro muže jsem něco co nechápou. Na co by ta moje práce mohla být. Co je na tom, že někomu zmaluješ ksicht tak vážného? – častá otázka. Některým lidem nevysvětlíte, že vaše práce má mnohem hlubší dosah. Když se totiž tito jedinci (jedno zda muži či ženy) mají obrátit od své vnější šlupky ke svému nitru, zjistí často, že žádné nemají. A kde nic není, ani já nezaberu. Takže se v klidu rozcházíme. Pracuji pro klientelu, která si to zaslouží tím, že sama chce něco změnit. Tam mohu pomoci. Ukázat jak se může každý člověk může stát krásným…uvnitř i vně. Nevím o ničem krásnějším. Pak si na každé pohrdání řeknete:“No a co?“
M: A co mladá generace? Dcera už vyrostla do mladé slečny a jako takové jí spolužačky maminku s tatínkem, kteří jí nezakazují šminky, určitě ze srdíčka závidí. Malý fotbalista je normální kluk s rozbitýma a odřenýma kolenama. Podědil i on po rodičích smysl pro krásu?
MICHAL: U dcery si nejvíce vážím toho, že si je ochotná za svůj názor bojovat, takže mohu mít někdy svoje názory, ale to je tak všechno. Co nemám rád, by druzí činili mně nečiň jinému ani ty. Myslím si, že ve svých 15 letech má skvěle vyvinut smysl pro detail a estetično, takže nemám doma zmalovanou kraslici. Sama si rozhoduje co se sebou má dělat.
Syn byl odmala největší elegán z celé rodiny. Všechno se točilo kolem toho zda se mu líbí tahle bundička nebo tohle tričko. Nedal si vzít nic. To mě taky poučilo. Rozhodně je lépe když dítě chvíli vypadá jako skvrnitý tygřík než aby mělo v dospívání psychické problémy. Proč mám já křičet na svou dceru když mámě sebere rtěnku a zmaluje. Za co? Že chtěla upoutat chlapa? Pokud muž v jakémkoliv věku zkritizuje chuť a vůli ženy se především jemu líbit – pak je promiňte DEBIL a na tomto svém názoru nehodlám nic měnit! A to i přes to, že je od rtěnky čára přes zeď a upatlanou pusou jsem políbila prostěradlo a polštář. Pak dáváme dětem svým pokřikem najevo, že je nám jako rodičům bližší ne jejich sdělení, ale naše polštáře a zdi. Když křičet - ať to má jiný důvod, ale rozhodně ne kvůli oblékání či líčení.
NEVĚŘTE MI, CO DĚLÁM A ŘÍKÁM, OVEŘTE SI, ŽE TO FUNGUJE VE VAŠEM VLASTNÍM ŽIVOTĚ
M: Nyní, když jsme se pozvolna vloudili až k Vám domů, bylo by dobré zmínit, že se zabýváte také architektováním energií domova. Co u vás doma nesmí chybět, co tu nemá místo, na čem lpíte, co máte doma rád? Jste chlap tak, kromě piva v lednici
MICHAL: Žít se má podle sebe, tady a teď, nikoliv jen podle představ. Tedy aspoň podle těch úplně prvotních. To jsem chtěl mít spacák a toulat se přírodou dál a dál (podle čínského horoskopu jsem „kůň na cestě“)… Po letech (cca 14) jsem poznal, že je dobré mít své stálé místo a mít kde zakotvit. Takže tady a teď žiji v Praze 3 - Vinohradech.
Mám rád prostor v jeho proměnách. Aktivním spolupůsobení. Miluji květiny. Myslím si, že jsou vývojově dál než jsme my lidé a rád je občas pozoruji. Jejich nehybnost a přítomnost obrovského množství energie, která je v nich ukryta. Stejně tak kameny. Oboje mám ve svém bytě zastoupeno i když muzeum mineralogie a botanická zahrada to rozhodně nejsou. Nicméně když se někdy v létě dostanu i na dovolenou, pak mi nikdo nechce zalévat – všichni tvrdí, že když už si po hodině zalévání mysleli, že je vše OK, znovu najdou nějakou nezalitou květinu.
Tvrdím, že každý má mít svůj kout. Ono staré české: „jdi do kouta“ je v mnohém vypovídající. Myslelo se tím ukliď se stranou, kde můžeš nerušen přemýšlet o svém konání. To, že dnes svoje kouty nemáme a nemůžeme si zde v klidu promyslet své následné kroky, často vede k tomu, že přetížený taťka potkavší se doma s přetíženou mamkou, pustí se do sebe hlava nehlava včetně dětí…
Tomu chci bránit i svou poradenskou tvorbou. Lidé si však poradenství feng-shui špatně představují. Myslí si, že přijde odborník a řekne jim, že tohle mají dát sem a tohle zase tam a bude vše uděláno. Nebo, že budou muset po jeho zásahu přetvořit naprosto vše, jsou vystěhování na zahrádce před domem, v chodbě jsou zedníci a malíři a číhají na každé vaše slovo. Stačilo mi jednou přehodit květinu a odkrýt tak možnosti, které ona rodina již měla. K jejich využití a splnění jejich vnitřních představ není někdy potřeba nic jiného než jeden malý detail. Proto je tato práce tak náročná a ne každý ji s úspěchem provádí. Vyžaduje mnoho pozornosti. Všem klientům říkám, nevěřte mi co dělám a říkám – ověřte si, že to funguje ve vašem vlastním životě.
KAŽDÝ MÁ MÍT SVŮJ KOUT
M: Feng-shui je tedy vlastně čínská teorie líčení interiéru?
MICHAL: Moje názory a stejně tak podobné názory mých kolegů z naší školy Make up Academy www.makeupacademy.cz (=Tvořivé Akademie) mnohdy nerozlišují mezi interiérem a exteriérem, mezi líčením a odlíčením. Pro chod našich životů jsou všechny stejně důležité. Ale asi máte pravdu, že líčením interiéru je velmi vkusně označeno to, jak se lidé snaží (většinou zbytečně) zamaskovat i to o co se snaží s maskováním na svém obličeji. Někde je mnoho vrstev, někde jsou barvičky, jak z musea po-artu a někde není nic. Co že to vlastně hledáme všichni ? Harmonii. Princip, který je naprosto stejný, jak pro líčení tváře, tak i interiéru. Lze ji dosáhnout různým způsobem. Na harmonii, image a vizáž tudíž neexistuje jedna příručka, stejně jako k ní nevede jedna cesta.
EMOCE JSOU JEDNOU Z NEJTRVALEJŠÍCH KVALIT NAŠEHO ŽIVOTA
M: Co Vám říkají vůně? Vůně domova, vůně dálek, vůně ženy?
MICHAL: Víte, říkám všem pořád jednu důležitou věc. Při tvorbě svého stylu je třeba dávat pozor na tři věci: 1. Čistotu 2. Upravenost 3. Vůni. To mi předala jedna z mých kolegyň – vynikající vizážistka Venda Vaníčková. Ty ostatní jsou skoro až nedůležité, čili nejsou podstatné.
A z těchto tří je tou podstatou vůně. Tento smysl je spojen s jednou psychickou rovinou našeho bytí a to jsou naše EMOCE. Emoce jsou jedna z nejtrvanlivějších kvalit našeho života. Držíte v ruce kytičku mateřídoušky, utrženou když jste se vyšplhali na vrchol kopce v Českém ráji. Od těch dob ten povznášející pocit uvolnění a dosažení vytýčeného cíle splývá s např. pro mne s touto krásnou voňavou květinou. A spousta dalších. Mou výhodou bylo to, že jsem v mládí trampoval a vůní hlavně přírodních jsem si užil až dost. Pravdou je, že jednou kvůli našemu oddílu, který se vracel ze zimního táboření a topil olšovým dřevem v našem tee-pee, byl trochu poprask. Lidé si v posázavském pacifiku přesedli do prvního vagónu. Dlouho potom se nám tak hezky pohodlně necestovalo. Nám ta vůně dýmu a ohně přišla naprosto v pořádku. Proč si před ní lidé zacpávali nosy a utíkali nechápu do dnes…
Vůně ženy je pro mne mnohdy ukryta pod nánosem všelijakých šminek a ne-přirozených přípravků, které se všechny snaží o co nejpřirozenější dojem? Tady bude asi něco špatně. Takže vůni ženy mám spojenou s ohromným vzrušením a prožitkem lásky, např. ale taky s tím, jak chce ona dotyčná vypadat a co chce svou vůní říci. Chci tě nebo jdi pryč a nebo třeba, kam jsem dala hlavu…
M: A feromony? Líčit toliko krásných žen, hmmm, nikdo nejsme z kamene…Už jste zažil skutečnost, že by Vás ona dáma skutečně „zaujala“ natolik, že byste, nebýt profesionál, byl nucen zaměřit líčení tak, aby vzrušení pominulo?
MICHAL: Víte k těm feromonům patří i mnoho ostatních detailů, takže když u dotyčné nemám možnost pozorovat schopnost vynaložit svému zevnějšku dostatek péče, nezaujme. Je to hloupé, ale ženy mě feromonálně příliš často nenabudí, kazí si to. Např. vidíte krásnou tvář s okem bohyně a už se propadáte do propastných hloubek jejího pohledu, když v tom - blik vidíte, že její vlasy jsou odbarveny špatně, zjevně sama doma (dozadu si nikdo nevidí úplně přesně, že?..) pokustonka jedna cvičila zle. Už vás to rozhodí a dostat dojem zase do harmonického celku je někde jinde. I když lidi kolem sebe nehodnotím a nerozděluji na špatné či ošklivé. Pokouším se jen jejich pouhým vnímáním rozlišit jejich motivy a důvody. A zkouším je pochopit. Pak přeci nemůžete nikomu říci, jsi ošklivý člověče dělej s tím něco… A na druhou stranu máte zase pak na své partnerky výrazně větší nároky. No a těch co by mě tzv. rozhodily a šel jsem kvůli nim do kolen těch moc nebylo. Ani na polovinu prstů jedné ruky. Tu, která mě rozhazuje dodnes, mám doma. A mám to štěstí, že je mojí partnerkou a ženou (chlap jeden domejšlivej…- už to slyším..).
KDYŽ MANŽEL NESTÍHÁ, JE DOBRÝ I KVALITNÍ ŠTĚTEC
M: Stejně tak ženy jsou jen z masa, kostí a toužebných představ. Setkal jste se ve své praxi s takovým malým sexuálním harašením?
MICHAL: Ó ano setkal a často s tím, že když hladíte tvář prsty nebo štětcem mimoděk se dotýkáte spouští na duši, které zase evokují pochody tam venku. Jednu dámu jsem hladil štětečkem z jemných veverčích chloupků, při tvorbě růže. Po lícních kostech jsem táhnul štětec jsem a tam, když najednou vidím, jak ona žena ožívá a podívá se na mne a ptá se mne, zda ji mohu ty tváře ještě přepudrovat. Na konci líčení s trochou hrané odtažitosti říká, kde že se dá takovýto štětec pořídit. Říkám, že je to originál a dělá se ručně a je z NSR. Že si na něj bude muset počkat a že je hodně drahý. Usmála se a povídá, když manžel nestíhá, je dobrý i kvalitní štětec. Víte, jak dlouho už mne tak krásně někdo nepohladil? Bylo mi za všechny naše muže trochu smutno, protože ona dáma byla v nejlepším rozpuku svých životních sil a fakt nechápu, kam dal ten její ... oči, že se jí nevěnoval. Inu, jak se u nás taky často říká: „Pro oči nevidí“…
M: Předpokládám, že žárlivost u Vás doma není paní na hlídání, zato mohou žárlit Vaši mužští přátelé…
MICHAL:V prvních fázích vývoje mého působení v oboru možná ano, než si partnerky mých přátel trochu navykly, že nejsem přelud, ale osoba z masa a kostí. To víte, vizážistů zase nechodí po ulicích tolik, abyste o ně zakopávali. Takže pominul první poprask a je zase dobře. Myslím, že oběma skupinám trochu déle jim trvalo než pochopily proč se věnuji svému oboru tak do hloubky. I když někdy když se některá moje kamarádka potřebuje trochu vyzlobit a popovídat si, dělám vrbu. No a pak to těm mým mužským kolegům vracím i s úroky. Za to, že ty svoje ženy trochu (někdy trochu hodně) zanedbávají. To jim nezapomínám.
M: Pozorujete na sobě profesionální deformace, kdy se rozhlížíte po dámách jež vás míjí na ulici a říkáte si: tady stačí kvalitní make-up, ty dlouhé náušnice jí nesedí, tahle by potřebovala rtěnku víc do červena?
MICHAL: Pozoruji víc, než jenom to. Dívám se a povídám si zda jí sedí náušnice k tvaru bot, zda její zapínání na blůzce odpovídá tomu, jak komunikuje, prostě vidím lidi kolem sebe jako soulad a nesoulad. To, ale neznamená, že je nějak rozděluji a hodnotím na pěkné a ošklivé. Toto dělení mě nebere od té doby co jsem si četl jednu arménskou pohádku. Zde, na lesní cestě jeden princ hledí se zalíbením na ošklivou ropuchu na sametovém polštářku a tři mladé krásné dívky kolem se ho snaží nějak zaujmout. On je však pohledem zaujat jenom svou žabkou. Náhodného poutníka se tři krásky ptají, proč se dívá jenom na ni a jich si nevšímá. Kdo odpoví špatně, toho bez milosti roztrhají na kusy. Že ještě správnou odpověď nikdo nenašel nasvědčovala hromada koster vedle cesty. A odpověď? Každému se zdá krásné něco jiného, ale má právo obdivovat i třebas ošklivou ropuchu. Důležitější totiž než oči je při pohledu přeci srdce. Proto nejvíce vidíme, když se díváme svým srdcem a nikoliv očima. Tři krásky zmizely. Krásná dívka (bývalá ropucha) a princ její snoubenec, pak děkovali poutníkovi za své vysvobození. Vyprávěli mu, jak je zaklel jeden čaroděj, který nechtěl přehlédnout pýchu krásné ženy a muže jen nad svou krásou. Krása bez srdce je totiž stejně nebezpečná jako srdce bez krásy.
Čili chci pro své klienty dělat to, co vidím na nich a v nich a pro ně. I když před 6 lety jsem jednou v při jízdě metrem rozdával vizitky, aby se na mě ta paní mohla obrátit pro radu, protože jsem si myslel, že jí to nesluší.
JSEM KŮŇ NA CESTĚ
M:Kde vůbec berete inspirace?
MICHAL: Otázkou mohu odpovědět k čemu? Myslíte k práci? Ta mi přeci pořád chodí sama až za mnou. Tou nejkrásnější a nejlepší inspirací jsou moji klienti. Pochopit a uchopit jejich potřeby a proměnit je ve skutečnost, která nesvazuje, ale osvobozuje. Někdy mi přijde absurdní, že já musím povolovat svým klientkám to, aby si mohli nosit třeba modrou barvu. Když se ptám, kdo jim řekl, že se jim nehodí – oni říkají, že vizážistka. A poslechnou ji! Když se oné dámy ptám, která že barva je jejich nejoblíbenější, řekne mi ona žena, že modrá. Několik let trpěla jenom proto, že se sama neodvážila říct sama sobě co opravdu chce a dala na doporučení „odborníka“.
Z toho je mi špatně a hledám pak sílu na to, proč vlastně žít. Vždyť už jsme vlastně civilizace zničená televizní pop-art kulturou; reklamou, která jen slibuje, ale nic nenabízí; politikou pro ženy, ale bez žen. To se pak špatně myslí na inspiraci…
Španělský spisovatel Miguel de Cervantes jednou napsal, že : „Cesta je lepší než hostinec“. Až po dlouhé době svého života vím, že tou největší a nejlepší inspirací je moje vlastní svoboda. Ta mi dává sice za skromnějších podmínek, ale dává možnost ovlivňovat dění na cestě. Ostatní, kteří jsou nacpaní za stolem ve svých hostincích, mohou maximálně vidět kousek ven. Než se najedí, jsem já už někde jinde. Ovšemže něco za něco. Všichni máme co jsme chtěli. Jsem kůň na cestě…
MÁME HODNĚ „MĚKKÝCH MUŽŮ“, TROCHU ZTVRDNOUT BY NEŠKODILO
M: Abychom nebyli skoupí na slovo, i muži mají své dny a s potěšením mohu konstatovat, že valná většina už také tuší, že image není sprosté slovo. Proto prosím zkuste třeba ve zkratce poradit mužům našich žen jak být šik a možná také jak si ženu získat.
MICHAL: Tří základní věci jsem už vzpomínal. Nebýt ženou v oblékání, máme hodně „měkkých mužů“ – trochu ztvrdnout by taky neškodilo. Nebát se být svůj i když za cenu toho, že si nebudu úplně 100% jistý, že jdu s trendy. Na ty kašlete. Hledejte uspokojení sám v sobě, je marné je hledat jej jinde. Pak můžete mít na sobě cokoliv a že jste chlap na Vás pozná každá žena i se zavázanýma očima.
OKOUZLENÍ KRÁSNÝM POHLEDEM
M: Když jsme u toho okouzlování, krásy, energií…a Vy jste muž! Platí na muže nějaké osvědčené pravidlo okouzlení? Myslím okouzlení ženou nikoli dobrou večeří, i když…
MICHAL: Myslím si, že spousta žen podceňuje tu romantickou večeři ve dvou, kdy ona jemu připraví tu správnou krmi. Když svěříme přípravu jídla pro své nejmilejší někomu naprosto cizímu? I to možná o něčem vypovídá… mimochodem spousta žen si v různých statistikách právem stěžuje na nesprávnou sexuální výdrž svých partnerů. No ale z umělohmotného jídla bez lásky připraveného, ledy s viagrou …
Okouzlení lze kromě tedy dobré večeře a dobrého vína dosáhnout i jedním – krásným pohledem. Ten by nám všem měli naše ženy nabízet v hojnějším měřítku.
M: Ale zpět do salonu. Vy jste obdivuhodně všestranný člověk, máte obrovitánský přehled a záříte vitalitou. Co byste si přál sobě a svým klientkám nabídnout v budoucnu? Myslím tím o čem ještě stále sníte a snažíte se dosáhnout…
MICHAL: Jsem sám osobně spokojený. Mám krásnou a laskavou ženu, děti, které mám rád, jsme všichni zdraví. Víc nechci. Dělám věci, které mne baví a přinášejí prospěch ostatním. Tolik má osoba.
Klientkám? Pro ně jsme spolu se ženou a několika přáteli vytvořili projekt PEI – Vaše inspirace (www.vizazista.cz). Před třemi lety neznáme sdružení vizážistů a stylistů, dnes zahrnuje velmi obsáhle skoro všechny obory péče o člověka pod jednu střechu. Jsme sdružením profesionálů, kteří se baví svou prací a pracují pro ostatní rádi. Dnes je našich projektů rozjeto již více – péče o firemní image na www.imageaudit.info, služby pro zdraví na healthaudit.info, nová škola s novým speciálním zaměřením … atp.
Ač z různých oborů chceme všem lidem přinášet služby na vysoké úrovni. A nejenom u nás. Už fungujeme i za hranicemi. Takže můj sen pro pár příštích let je naše sdružení roztáhnout po světě, něco jako McDonald ve službách. To je můj sen. Ovšem chci, aby na rozdíl jmenované firmy byl ten náš stravitelnější a netloustlo se po něm...
M:Co byste rád vzkázal feminám celého světa?
MICHAL: Žijete jen jednou. Ale když budete žít pořádně, bude to stačit.
